Proč zůstat politicky korektní aneb Chvála našim čtenářům

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Tereza Cajthamlová (Neděle, 9. prosinec 2012)

Česká společnost v poslední době vcelku toleruje, když novináři lžou o tom, že nově vznikající romskou politickou stranu okradl její pokladník, Romové znásilnili mladou dívku nebo trojice snědých mužů brutálně zmlátila patnáctiletého kluka. A okamžitě je médiím odpuštěno, když se zjistí, že pokladník ani zmínění agresoři se nikdy nenarodili a tudíž ani nemohli vykonat to, co je jim přisuzováno. Je obvyklé označovat příslušníky jedné národnostní minority jako „nepřizpůsobivé“ nebo „neplatiče“. Málokoho také překvapí nebo pohorší, pokud je v článcích uváděna etnická příslušnost pachatelů. Samozřejmě pouze v případě, že nejde o Čechy.

Troufám si říci, že tato tolerance ke zlu a rozdmýchávání nenávisti platí pro čtenáře všech médií s dosahem napříč českou společností. Zcela jiná situace ale nastává, pokud publikum tvoří výhradně studenti a učitelé sociálních věd. A to je právě případ Halasu. Naši čtenáři nám žádnou podobnou chybu neodpustí, sledují nás kritickým okem a jejich připomínky jsou zasvěcené a konstruktivní. A tak to má být.

Naposled se rozvířila kritická debata pod článkem Festival o domorodcoch ukázal, že o Rómoch toho stále veľa nevieme. Největší kontroverze vyvolala tato část textu: “Po skončení hodinovej prednášky začína premietanie krátkeho, deväťminútového filmu. Dovolím si tvrdiť, že z celej ponuky filmov ma najviac zaujal práve tento. O to viac som sklamaná po jeho skončení. Dokument s autentickým názvom „Luník IX“ pojednáva o živote Rómov v najväčšom rómskom ghette na Slovensku. Ako krajanka, ktorá sa s problémom neprispôsobivých obyvateľov stretáva pravidelne, som znechutená. Drsné životné podmienky? Chýbajúca elektrina a voda? Nízka životná úroveň? A koho je to vina? Pri sociálnych dávkach, často vyšších ako je priemerná mzda pracujúceho Slováka, sa na to ťažko odpovedá. Každý príbeh má totiž dve strany. Snahou autora, Artura Čonku, ktorý do svojich ôsmich rokov žil na tomto sídlisku, bolo zachytiť podmienky, v akých musia žiť jeho ľudia. Preto sa pýtam, naozaj musia? Naozaj to nedokážu zmeniť? Aj napriek tomuto zážitku však hodnotím festival veľmi pozitívne.“

Zjednodušeně řečeno, autorka vyjadřuje názor, že Romové v sociálním vyloučení si za svou situaci mohou sami a sami také mají kapacitu ji vyřešit. Své tvrzení navíc opírá o fakticky chybný argument, že sociální dávka je na Slovensku vyšší než průměrný plat.

Diskutéři upozorňovali pod článkem na to, že naše redaktorka ignoruje některé skutečnosti. Sociálně vyloučené lokality buduje svou politikou sama majoritní společnost, která zároveň nedává Romům možnost, aby se sami dostali ze začarovaného kruhu chudoby. Diskriminuje je při studiu, hledání práce i bydlení. To jsou empiricky ověřená fakta. Redakční text, který popírá realitu a zároveň pro svou obhajobu nepředkládá žádné relevantní argumenty, by se v Halasu objevit neměl. Zde proto musím jako šéfredaktorka přiznat, že došlo z naší strany k selhání. Článek od začínající autorky neměl v této podobě projít přes editora a korektora. Já jsem měla možnou problematičnost tématu předjímat už při zadávání a text před vydáním zkontrolovat.

Vzhledem k tomu, že jsem z pozice šéfredaktorky nemohla zmíněný text hájit, z obsahu stránek časopisu Halas jsem jej stáhla. Část redakční porady jsme pak věnovali diskusi o chybné argumentaci autorky i stereotypnímu zobrazení Romů. Nelze však říci, že bychom se shodli. Odstranění textu byl z mé strany direktivní zásah, proti kterému část redakce ostře vystoupila.

Své rozhodnutí v žádném případě měnit nehodlám. Krom toho, že článek obsahoval fakticky špatné tvrzení, jsem také přesvědčena, že prostřednictvím stereotypů a předsudků může prohlubovat už existující sociální napětí, jehož extrémní podoba vede i k násilí. Silou popohánějící nedemokratické názory a legitimizující třeba i zápalné láhve je zaslepená společnost. A viníky jsou rovněž média neschopná nahlížet kriticky na vlastní práci. Naši čtenáři si nezaslouží, aby se na něčem podobném podílel i Halas. Svou poučenou reakcí pod zmíněným článkem nám to naznačili více než jasně.

Respektuji však, že mnozí redaktoři i čtenáři s mým krokem nemusí souhlasit, a nabídnu prostor k polemice. Reagovat můžete jak na zmíněný kontroverzní článek, tak na můj komentář. Rádi zveřejníme na stránkách Halasu každý názor, který nebude v rozporu se základními lidskými právy. Na vaše reakce se těšíme na e-mailu redakce@casopishalas.cz.