Nizozemská „Alma Máma“

Do rubriky Okénka napsala Tereza Cajthamlová (Neděle, 17. březen 2013)

Asi nejsem sama, koho uprostřed zkouškového „dopis od Mámy“ lehce vyvedl z míry. „Alma Máma“ zapomněla moje UČO a vyhledala si křestní jméno. Začala mi tykat a místo příkazů (potvrďte, zaplaťte, vyzvedněte, jinak bude zle) mi napsala, že mě bude mít ráda bezvýhradně (i když s tou kartou asi víc).

Kdybych v tu chvíli četla text ze školního počítače v Brně, přešla bych celou věc jako nevydařený marketingový tah. Autorovi patrně zapomněli říci, že kampaň cílí na studenty veřejné univerzity. A že klamavá reklama působí jenom na publikum bez zkušenosti s nabízeným produktem. Jenže já e-mail poprvé otevřela ve studovně tilburské univerzity. A díky tomu jsem už věděla, jak by mohla vypadat škola, kde by podobný přístup „Almy Mámy“ nikoho nepřekvapil.

V první řadě by měla taková škola „pečovat“ o své studenty od začátku. V Tilburgu má každý z nás, zahraničních studentů, svého oborového koordinátora. Můžeme se na něj obrátit s jakýmkoliv problémem – od registrace předmětů až po „homesickness“. Bývá to většinou člověk nezatížený rolí pedagoga a věkově bližší nám, studentům. Proto je i naše vzájemná komunikace neformální a přátelská. Místo dlouhých front před studijním oddělením a nekonečného čekání, než se můj dotaz dostane ke správné osobě, mi tady na veškeré administrativní záležitosti stačí jedna e-mailová adresa.

Správná „Alma Máma“ by se měla svých studentů ptát na názor před zahájením studia, nikoliv po skončení semestru nebo dávno po promoci. V Tilburgu proto učitelé zjišťují představy a očekávání svých studentů hned na prvním semináři. Studenti jednoho z kurzů například vyžadovali „bezpečné prostředí, kde je nikdo před ostatními neshodí“. Jedna studentka pak upozornila vyučujícího, že by měl být schopen přiznat vlastní chybu. Učitel jí sice s úsměvem odpověděl, že přece žádné chyby nedělá, ale její požadavek si pečlivě zapsal do svých poznámek k výuce.

Nedávno jsem byla s několika zahraničními studenty pozvána na oběd a panelovou diskusi o podobě nového mezinárodním oboru. Ve tříčlenných skupinách jsme řešili náplň kurzů, možnosti zahraničních stáží nebo vymýšleli oficiální název studia (přičemž se nám asi povedlo vymluvit vedení katedry původní nápad). Na naší brněnské fakultě jsem zažila hodně změn a vznik několika nových oborů. Jako studentka jsem ale nikdy neměla nejmenší možnost tyto změny ovlivnit dříve, než trvale ovlivnily ony mě.

Škola s mateřským přístupem by měla rozvíjet talent a schopnosti svých studentů. Ideální příležitostí je třeba podpora studentských iniciativ. V Tilburgu mají studentské organizace k dispozici celou třípatrovou budovu a škola je dotuje i finančně. Ale pro úplnost je třeba dodat, že ani tady nejsou studenti s výší příspěvků spokojeni, protože na nákladnější projekty musí hledat i další sponzory. Mnozí spolkaři proto věří, že jinde se ke svým studentům škola tak „macešsky“ určitě nechová.