Od ústních až po písemné… aneb jaké druhy zkoušek máme?

Do rubriky Téma čísla napsala Nikola Krejčířová (Sobota, 29. listopad 2008)

Ústní zkouška: Probíhá zpravidla tak, že si student vytáhne otázku (nebo otázky) a o nich musí nějakou dobu nejlépe smysluplně hovořit. Někdy otázku vybere sám zkoušející.

Písemná zkouška: Obyčejná písemka na papíře s otevřenými nebo uzavřenými otázkami. Specifickou variantou jsou strojově zpracovávané testy (obdobné jako Scio testy u přijímaček), na něž si studenti někdy stěžují. Pokud totiž při zaškrtávání něco zkazí, musí si test vyplnit pěkně znovu, celý od začátku.

Na počítači: V poslední době jsou stále oblíbenější variantou zkoušení. Setkat se s nimi můžete ve formě odpovědníků v ISu, nebo jen prostého psaní odpovědí do textového editoru. Učitelům prý umožňují efektivní kontrolu, zdali studenti neopisují – pomocí barevného pruhu v okně odpovědníku nebo třeba blokováním internetu.

Seminární práce: U některých kurzů k jejich úspěšnému zakončení stačí, když student napíše seminárku nebo třeba recenzi na knihu. Odevzdanou práci pak vyučující klasicky oznámkuje, v horším případě vrátí k přepracování.

Kolokvium: Zkoušky tohoto typu probíhají ústně. Může jít například o rozpravu nad esejí, u které je přítomno i více studentů.