Tři, dva, jedna… cappuccino!

Do rubriky Gastro napsala Nikola Světlíková (Čtvrtek, 8. říjen 2015)

Malý šálek kávy s lehkou a výbornou pěnou, někdy navrch posypanou skořicí, to je cappuccino. Tento oblíbený nápoj si mohl tentokrát sám připravit i laik, který neumí ovládat kávovar. Kavárna Kafec na Veveří se totiž rozhodla uspořádat v prvním dni Týdne kávy workshop, kde si každý mohl vyrobit vlastní cappuccino. Za okny téměř do poloviny naplněnými kávovými zrnky byl k dispozici profesionální kávovar a baristka Iva Plačková, která ochotně vysvětlila postup a poté každému zájemci pomohla i se samotnou přípravou.

Probíhající Týden kávy možná pro někoho znamená jen týden jako každý jiný, ale srdce milovníků tohoto nápoje se jistě třepou radostí (a možná i nadměrným množstvím kofeinu). A protože i já patřím k těm, kteří si svou chvilku u dobré kávy umí vychutnat, vyrazila jsem hned první den do kavárny Kafec, abych si vyzkoušela uvařit své vlastní cappuccino a mohla poté své dojmy přenést dál i na ty, kteří se třeba nemohli zúčastnit.

Nejprve bylo potřeba odměřit si správné množství espressa – jak jinak než čerstvě namletého. Na dávkovači svítila spousta tlačítek, ale nakonec se snad každému podařilo vybrat to správné. Jakmile jsme měli požadované množství, bylo třeba nabrané espresso dokonale uhladit a stlačit, aby se pak z kávovaru dostalo opravdu to nejlepší z kávové chuti. Poté už jen nasadit odměrku do kávovaru, šup zmáčknout tlačítko (opět dalo práci vybrat to správné) a sledovat, jak do hrnečku vytéká námi vytoužená hnědá tekutina. Dokonalá vůně čerstvé kávy se rychle šířila plnou kavárnou a škádlila smysly všech přítomných.

V mezičase přišla pro mě osobně nejoblíbenější část – našlehat mléko do nadýchané pěny. K dispozici jsme dostali plnotučné mléko a nerezovou konvičku, která by měla být v ideálním případě nachlazená z lednice. Ze studeného mléka se během chvilky díky trysce na kávovaru vytvořila horká našlehaná pěna, které je právě pro cappuccino neodmyslitelnou součástí. Protože co si budeme povídat, všichni máme rádi, když si z přineseného cappuccina s požitkem vychutnáme právě pěnu povalující se na lžičce.

A teď už zbývalo jen jedno – spojit pěnu s kávou v šálku, aby tak mohl vzniknout jeden z nejoblíbenějších nápojů všech dob (díky Italům za něj). Těm šikovnějším se dokonce podařilo vykouzlit na povrchu pěny nějaký více či méně povedený obrázek, ale ve většině hrníčků se spíše objevovala nekontrolovatelná změť pěny a kávy. Na samotné chuti to ovšem nic neměnilo a možná to někomu posloužilo jako motivace pro návštěvu latte art workshopu. Tichá hudba dokreslovala příjemnou atmosféru prvního říjnového podvečera a za okny kavárny se pomalu objevovala noc.

Cappuccino bylo na světě. Přišel čas se posadit a vychutnat si kávu, která měla trochu jiný nádech než obvykle. K samotné chuti se totiž přidala i radost z toho, že měl člověk na moment možnost proniknout do světa kávy i z druhé strany, a dokonce s dobře odvedenou prací.