Týden krávy nemohl začít jinak, nežli hororově. (autor: Marta Svačinová)
Krátce po sedmé hodině večerní usedám na poslední z volných míst a spolu se svým hrnečkem čaje čekám, co se bude dít. Přípravy vrcholí, na stůl dostáváme svíčky a list papíru, který radí, jak nejlépe složit krávu. Tedy, jak nejlépe složit krávu z jejích masitých částí. Klientela se pozvolna začíná měnit a ti, kteří s týdnem krávy nechtějí nic mít, odcházejí. Stoly nepřekypují různými druhy káv, nýbrž pivem a čaji, případně ovocnými cidery.
Šum lidských hlasů najednou přeruší ostrý zvuk cinkání skleničky a pozornost se přesouvá k baru. „Týden krávy je týden, kdy můžeme dělat kraviny, na které jindy nemáme čas,“ oznámí pořadatelé, čímž patrně vysvětlí vše, co se bude dít. Tato slova zapíjíme welcome drinkem v kravském stylu – hnědozelenou siláží chutnající jako něco, co jsem doposud nikdy neměla a po čem již znovu netoužím. Program večera tak může začít.
Kdo se nebojí, může si připít. Třeba na krávy! (autor: Marta Svačinová)
Technika zkrátka selhala
Během Týdne krávy proběhne hned několik mezinárodních dnů, jako například den kávy, zvířat nebo hudby. Proto na dychtivé obecenstvo venku čeká punkové překvapení v podobě Dáši fon Flaši. „Je to pohodový a hodný člověk, i když by to do něj jeden na první pohled neřekl,“ popisuje slovenského muzikanta s kytarou studentka Klára, která ho už viděla na několika festivalech.
Koncert pod hvězdami se však nakonec přesouvá do vnitřních prostor kavárny. Technika zkrátka selhala. Všichni přítomní jsou tak svědky akustické punkové tvorby, která nejenže je krásně osobitá, ale také poučná. „Tento song je o tom, že keď si nasratý, máš chuť urobiť niečo zlé. Ale mal by si urobiť úplný opak toho, čo chceš. Ja to tak robím a je to super pocit," vysvětluje hudebník, polyká hlt piva a zase začíná hrát.
Procítěné vystoupení až z daleké Žiliny. (autor: Marta Svačinová)
Horor s šálkem býčí krve
Hodiny na mobilu ukazují 20:45 a já se nemůžu dočkat hororového čtení, které má následovat. Světlo už vydávají pouze svíčky a na stolech přibyly panáky s podivným červeným nápojem, alias býčí krví. Tomu nejde odolat. V zápětí se na stěně před zraky všech objeví obrázek oškubaného kuřete, nutno podotknout že bez hlavy, načež přichází ovce a začíná číst. Být vegetariánem, nejspíš by mě recept na pečené kuře, které je „důležité podlívat, aby se mu nepřipálil zadek“, vystrašil. Není většího hororu pro vegetariány než recept plný masa.
V uších mi ještě doznívají hrůzostrašná kulinářská slova, ale i přesto už držím v ruce skleničku ryze domácího cideru, jehož ochutnávka zrovna započala. Snad to je těmi jablky, ale cítím potřebu odpovědět si na otázku. Co je tedy Týden krávy? Jak se mi zdá, je spojením všeho dobrého. Včetně neskrývané lásky k přírodě, zvířatům, dobrým lidem a dobré kávě s jakoukoliv alternativou mléka, hlavně však ne kravského. Kráva je kámoš!
Opět procházím dveřmi, které vítají uprchlíky a do teplých tváří mi najednou vráží chladný večerní vzduch. Před kavárnou stále poposedávají lidé a u svíček přemýšlí, snad nad osudy nebohých krav. Vydávám se tedy na cestu domů a při procházce nočním Brnem si pohrávám s myšlenkou, že si ráno dám kafe bez mléka.
blog comments powered by Disqus