Pro většinu z nás je nejdůležitější a rozhodující složkou kultury zmíněné umění, reflektující dobu a stav dané společnosti, se snahou reagovat na její problémy. Kdy se ale člověk stává v souvislosti s uměním dostatečně kulturním? Rozhoduje o tom počet divadelních představení, které jsem minulý měsíc zhlédla, výstav a galerií, které jsem navštívila? Je kultura opravdu takovou společenskou „rychlovkou“, na kterou můžeme získat recept?
Současnou dobu lze jistě charakterizovat mnoha různými způsoby, jedním z nejvýraznějších rysů by mohla být například jakási paradoxní svoboda, vyplývající z významné změny hodnot, především u mladší části společnosti. Paradoxní pak pro pocit, který tato svoboda přináší, a který nejspíš někdy pocítili všichni: pocit stálého nedostatku času. Kdo nemá diář, jako by nežil a my, s nosem zabořeným v notesu nebo mobilním displeji, spokojeně odškrtáváme úkoly a schůzky, které jsme si úspěšně odbyli.
A právě na tento fenomén reaguje street art, umění, které se přesouvá za námi a kvůli kterému do galerie nemusíme. Jediné, co musíme udělat, je zvednout oči a pro změnu jednou vnímat své reálné okolí. Malby umělců jako je Angličan Banksy nebo nám bližší brněnský Timo mají k vandalismu daleko, zdánlivě jednoduchá díla v sobě skrývají rozsáhlá poselství. Jejich cílem je donutit obyčejného kolemjdoucího k pozastavení se, zamyšlení a sebereflexi. Provokativním a často satirickým způsobem zpracovávají nejrůznější společenská tabu a konflikty vyvolávající světová témata, kterým se z pohodlnosti a lenosti raději vyhýbáme, aniž bychom si na ně vytvořili solidní názor. Zároveň se díky nim město stává něčím víc než jen betonovým bludištěm stovek lidských myší, pobíhajících sem a tam, zatímco jsou hnány stále se zrychlujícím proudem času.
blog comments powered by Disqus