Koš už nepotřebuji a tříděný odpad vynáším jednou za čtvrt roku, říká česká průkopnice zero waste | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Koš už nepotřebuji a tříděný odpad vynáším jednou za čtvrt roku, říká česká průkopnice zero waste

Do rubriky Gastro napsala Michaela Kolková (Úterý, 11. duben 2017)

Život absolutně bez odpadu si nejspíš dokáže představit jen málokdo. Avšak dosáhnout jeho co možná nejmenšího množství se snaží příznivci zero waste životního stylu po celém světě, stejně jako šestadvacetiletá Michaela Ondráčková. Již více než rok mění svůj život a omezuje svůj odpad na minimum. Společně s kamarádkami Janou Karasovou a Helenou Škrdlíkovou navíc založila první český zero waste blog pod názvem Czech Zero Waste. „V dnešní době není možné žít zcela bez odpadu, ale lidé jej mohou omezit. Navíc existuje spousta bezobalových alternativ k různým potravinám. Ani v supermarketu není potřeba nový sáček na každé jablko,“ říká Ondráčková.

Kolik odpadu za měsíc vyprodukujete?

Na Čecha připadá průměrně okolo tři sta kilogramů odpadu ročně. U mě je to trochu jinak. Už vůbec nepotřebuji koš na směsný odpad. Když něco na vyhození najdu, dávám to do takové malé krabičky. Ale to se stává opravdu minimálně, zvlášť po tom, co jsem si pořídila vermikompostér. Do koše na směsný odpad jsem nejčastěji házela zbytky jídla. Ty nyní dávám právě do tohoto přístroje. Pak mám koš na sklo a papír, které vynáším jednou za více než čtvrt roku. Plast se u mě téměř nevyskytuje. Pořád ale mám co zlepšovat. Na současné množství odpadu jsem se postupně dopracovala asi za rok a půl.

K čemu takový vermikompostér slouží?

Je to obdoba klasického kompostéru, kdy hmotu rozkládají žížaly a můžete jej mít doma. K domácímu kompostování jsou doporučovány kalifornské žížaly, já mám ale žížaly obyčejné, české, a funguje to s nimi skvěle. Založení kompostu bylo opravdu jednoduché. Nejprve jsem žížalám dávala maličké porce potravin, ale během krátké doby si na prostředí přivykly a dokonce se jim narodila mláďata. Postupně jsem jim začala zbytků jídla přidávat a teď už to téměř neřeším, klidně jim dám i bambusový kartáček. Žížaly všechen odpad rozloží a po nějaké době vznikne kompost. Ve spodním patře kompostéru pak zároveň vzniká i takzvaný žížalí čaj, což je tekutina vznikající z přirozené vlhkosti uvnitř nádoby. Pomocí ventilu je pak možné tekutinu vypustit a zalévat s ní třeba květiny. Žížalí čaj je perfektní hnojivo.

Spolu se svými kamarádkami jste založila první český zero waste blog. Daří se vám k životu bez odpadu inspirovat také ostatní?

Zřejmě ano, což nás skutečně těší, ale zároveň nás to i překvapuje. Na začátku minulého roku, kdy jsme s blogem začínaly, totiž nebyl v Česku nikdo, kdo by psal čistě o zero waste. Naším záměrem bylo informovat českou veřejnost o tomto životním stylu, protože ne každý umí anglicky a taky ne každého baví pátrat po informacích všude možně. A je neuvěřitelné, že se za dobu existence našeho blogu objevila spousta dalších blogů a iniciativ zabývajících se nulovým množstvím odpadu.

Kde hledáte inspiraci vy?

Inspiraci čerpáme z našeho života, protože vše na blogu se vztahuje k tomu, co zrovna řešíme a k čemu hledáme bezobalové alternativy. Inspirují nás i další lidé žijící bez odpadu jako například Bea Johnson, nejznámější osobnost a guru celého zero waste životního stylu. V Česku je to pak například Tomáš Hajzler.

Nakupujete v běžných supermarketech?

Nenakupuji v nich už velmi dlouho. Potraviny sháním v bezobalových obchodech. Ale i v supermarketech se dá částečně nakupovat bez obalů, například pečivo, zelenina, ovoce či potraviny z pultového prodeje.

Zhřešíte někdy? Tedy, koupíte si někdy něco v obalu?

Zhřeším (smích). Většinou v případech, kdy je to nutné. Takovou zkušenost jsem měla například na stáži v Barmě. Jinak mám problém s odmítáním dárků. Když mi někdo dá něco zabaleného, tak zkrátka neumím říct ne. U jídla hřeším, když je opravdu složité potravinu připravit nebo ji v mém okolí není možné bez obalu sehnat, jako například čokoládu. Tu si občas koupím, stejně jako tofu nebo tempeh.

Komplikuje vám hledání alternativních řešení každodenní život?

Teď už mi to život nekomplikuje, protože už vím, co a jak. Ale věřím, že začátečníkovi nějaký čas trvá, než si najde obchody, kde bude nakupovat, a než vyzkouší své možnosti. Výhodou je bydlet ve větším městě, kde není zase tak složité alternativy najít. Třeba v Brně existuje bezobalových obchodů hned několik, člověk ale může využívat i různé trhy nebo nakupovat v malých samoobsluhách. Dokonce ani v supermarketu není potřeba nový sáček na každé jablko.

Je něco, co jste zkoušela zaměnit za bezodpadovou variantu, ale zkrátka to nebylo možné?

Léky a obecně vybavení lékárničky. Pak jsou to nutnosti, třeba pánvička nebo počítač. Bez toho se dnes člověk neobejde, pokud nechce žít v pralese a to já nechci. U věcí tohoto typu je zkrátka běžné, že se balí do obalu. Snažíme se však nové věci příliš nekupovat, a když už něco potřebujeme, tak nakupujeme v secondhandech nebo v bazaru.

Jak se dá cestovat bez odpadu?

Cestovat bez odpadu zkrátka úplně nelze. Po Brně chodím převážně pěšky, nemám ani šalinkartu. A když člověk potřebuje cestovat na větší vzdálenost, pak je dobré využívat hromadnou dopravu, ideálně vlaky. Velkým problémem je letecká doprava, kterou se začínám zabývat stále více a momentálně je to pro mě hlavní kritérium, podle nějž si vybírám budoucí cestovatelské destinace. Co se týče balení na cesty, základem je lahev na vodu, krabičky na jídlo a plátěné tašky na nákup.

Co byste poradila začátečníkovi?

Hlavně nebláznit. Postupovat po malých krůčcích, zkoušet si jednoduché věci a postupně přidávat víc. Je jedno, čím člověk začne. Pro každého je snazší něco jiného. Někdo se tak nejdřív vrhne na jídlo, jiný na hygienu.

blog comments powered by Disqus