Scio: Nutné zlo, nebo propracovaný systém?

Do rubriky Téma čísla napsala Nikola Krejčířová (Pondělí, 9. březen 2009)

Někteří je kritizují, další je považují za jedinou schůdnou cestu, jak ve velkém množství uchazečů vybrat kvalitní studenty. Můžeme plakat, můžeme se smát, ale jedno je jisté – pokud chce kdokoli studovat (nejen) na naší fakultě, Národní srovnávací zkoušky ho neminou. Přečtěte si, jak to vidí společnost, která za „tím vším“ vlastně stojí. Na naše otázky k tématu scio testů nám odpověděl Bohumil Kartous, mluvčí společnosti Scio.

V čem si myslíte, že spočívají výhody scio testů?

Ta otázka je položena velmi úzce. Je běžné, že veřejnost, a dokonce i veřejnost odborná, mluví o takzvaných „scio testech“. Testy jsou ale jen jednou, i když důležitou součástí Národních srovnávacích zkoušek (NSZ). Kromě svých instrumentálních parametrů mají také parametry organizační, logistické nebo bezpečnostní. Abych se zmínil o výhodách, které vyplývají z jiných než instrumentálních stránek NSZ: je tu možnost opakovat zkoušku vícekrát, což výsledek testu prokazatelně objektivizuje, je zde možnost absolvovat zkoušku v blízkosti bydliště a vyhnout se zdlouhavému cestování. Zejména je možné využít výsledek z NSZ na různých fakultách a ušetřit tak čas, peníze i námahu. Konkrétně v případě humanitních fakult je výběr značný. A to nebyla řeč o transparentnosti a o tom, že uchazeč má svou zkoušku v každém jejím kroku od průběhu, přes obsah až po vyhodnocení plně pod kontrolou.

To jsou jistě nesporné organizační výhody. Ale pokud se budeme bavit přímo o testech jako takových?

I samotné testy představují pro uchazeče výhodu, o tom jsme přesvědčeni, a dokládá to i třináctiletý vývoj ve vztahu k fakultám vysokých škol. Každý uchazeč asi považuje za výhodné, pokud test u přijímacích zkoušek zvládne tak, že je následně na vysokou školu přijat. Je-li tomu opačně, pak ho za výhodný nepovažuje. Jistě ale chápete, že náš přístup může jen těžko vycházet ze subjektivních tužeb každého uchazeče. Těmi kritérii, která musíme jako tvůrci testů zohledňovat, jsou maximální objektivita, reliabilita a rovnocennost informací, které testy o uchazečích poskytnou.

A scio testy toto dokážou zajistit?

Záměrně mluvím o maximalizaci těchto kritérií, protože, a to je nutné zcela otevřeně říct, žádný masový systém měření není úplně objektivní a úplně spravedlivý. Považujeme ale za svou povinnost připravit takové podmínky, které eliminují negativní vlivy, jež eliminovat lze. Ostatně touto problematikou se zejména v anglosaském prostředí zabývá obor educational measurement, u nás doposud nezakořeněný, jehož standardních postupů při přípravě testů využíváme.

Jak takové standardní postupy vypadají?

Testy, které jsou součástí NSZ, procházejí pilotážemi, pretestacemi a oponenturami. U každé úlohy jsou zjišťovány statistické informace nutné k posouzení jejich diskriminačních kvalit a tak dále. Je to několikaměsíční proces, v němž se test postupně rodí a v němž se obrušuje tak, aby ve finále skutečně měřil to, co má, a tak, jak má. A to je bezesporu jeho velká výhoda.

I přesto – nikdo není neomylný – jak řešíte stížnosti studentů na pochybení z vaší strany?

I v tomto směru je myslím systém NSZ progresivní. Při desetitisících zkoušek samozřejmě nutně musí docházet k situacím, kdy se některým účastníkům jeví průběh, obsah či vyhodnocení zkoušky v rozporu se stanovenými pravidly nebo jako vadné. V NSZ byl proto zaveden institut námitkového řízení, kterého mohou účastníci využít ve všech třech již zmiňovaných fázích zkoušky. K jejímu průběhu se mohou vyjádřit ihned po jejím skončení do protokolu o průběhu zkoušky. Soudí-li, že nebyl regulérní, měli by to do protokolu zapsat. V případě oprávněné stížnosti je možné řešit ji náhradním termínem zkoušky, nebo vrácením uhrazené částky, dle výběru účastníka.

Jak postupujete, když se objeví připomínky přímo k některým otázkám v testu?

Výhrady k jednotlivým úlohám řeší na společnosti Scio nezávislá námitková komise složená ze zástupců vysokých škol, odborníků na testování ve vzdělávání a také studentů. Letos jsou jejími členy například PhDr. Eva Pasáčková, CSc., prorektorka Západočeské univerzity, doc. RNDr. Emil Calda, CSc. z Katedry didaktiky matematiky MFF UK. Celkově má komise sedm členů, kteří posuzují oprávněnost námitek. V případě, že stížnost posoudí jako oprávněnou, je úloha vyřazena z celkového hodnocení testu a na jeho výsledek nemá vliv.

A pokud mají uchazeči dojem, že jejich test nebyl zpracován správně?

V takovém případě je jejich záznamový arch překontrolován individuálně, a pokud je zjištěna chyba, dojde k přehodnocení výsledku ve prospěch účastníka. Vysoká úroveň transparentnosti by samozřejmě nebyla možná bez toho, aby měli účastníci k dispozici svůj záznamový arch a zadání zkoušek. Každému účastníkovi je vše zpřístupněno elektronicky několik dní po zkoušce. Troufám si tvrdit, že takovou míru průhlednosti žádný jiný systém přijímacího řízení na českých vysokých školách nezajišťuje.

Podívejme se teď na druhou stránku věci. Dokázal byste upřímně vynést na světlo nějakou nevýhodu NSZ?

Takřka nepostřehnutelnou, ale přitom snad nejčastější nespravedlností všech přijímacích zkoušek na vysoké školy, je používání více variant testů. Je vcelku jednoduché prokázat, že i při téměř nepatrné odchylce v náročnosti jednotlivých variant testu vznikají v celkovém hodnocení významné rozdíly, které mají pochopitelně vliv na rozhodování o přijetí či nepřijetí ke studiu. A věřte, že není v lidských silách zkonstruovat test, který by při desítkách otázek měl skutečně stejnou statistickou náročnost. V NSZ se samozřejmě nevyhneme použití více variant testu, nicméně jsme schopni rozdíly v náročnosti eliminovat přepočtem neboli harmonizací výsledku. Pomocí přepočtu se rozdíly mezi jednotlivými variantami vyrovnají a nežádoucí diskriminace je tím pádem vyřešena. Nevím o tom, že by podobný postup volila některá vysoká škola, která si přijímací zkoušky připravuje sama.

Scio testy podle některých odpůrců nedokážou filtrovat vhodné budoucí studenty některých oborů. Například u psychologie se často volá po nutnosti osobnostních testů. U žurnalistů pak po talentových předpokladech. Jaký je na to váš názor?

K této otázce mi nepřísluší se vyjadřovat. Nabízíme systém NSZ, který má své nesporné výhody jak pro uchazeče, tak pro fakulty. Koncepce toho, jak a co hodnotit v případě jednotlivých oborů, je otázka pro čistě vnitrofakultní diskusi. Pokud bychom do ní zasahovali, bylo by to myslím nemístné.

Častou výtkou je, že testy nezjišťují zájem o daný obor, ani přímé znalosti v tomto oboru. Co vy na to?

Ano, testy obecných studijních předpokladů jsou oborově nezávislé. Nehodnotí znalosti a pochopitelně nehodnotí ani zájem či motivaci ke studiu daného oboru. To nikdo ani netvrdí. Jejich význam spočívá v tom, že poukazují na předpoklady, které jsou při studiu potřebné, a to univerzálně. Včetně všech součástí, které test OSP má, tedy verbální, analytické a kvantitativní. Kdysi jedna vaše kolegyně z olomoucké Filozofické fakulty v článku zveřejněném v Lidových novinách namítala, že přece pokud se hlásí na žurnalistiku, proč by proboha měla skládat zkoušky z matematických úloh, čímž byl myšlen právě kvantitativní oddíl OSP. Podle ní je údajně daleko důležitější, zda zvládne napsat koherentní text.

A není?

To je přece velký omyl. Napsat koherentní text se jistě naučí právě během studia žurnalistiky, ale orientovat se v informačních zdrojích různé povahy, získávat z nich informace a verifikovat je, to je přece úplně bazální předpoklad pro práci novináře. A přesně tuto paralelu najdeme v kvantitativním oddílu testu OSP, který je z velké části založen právě na orientaci a získávání informací z tabulek, případně grafů. Samozřejmě, že podobné paralely bychom našli i u dalších humanitních oborů.

Mimo námitky k obsahu a formě NSZ se často hovoří o jejich finanční náročnosti. Nemohou na to někteří uchazeči doplácet?

Ano, máte pravdu, že se o tom často hovoří. Upřímně řečeno jsem tím překvapen. Zejména je důležité vyvrátit dojem, že dochází k nerovnosti v přístupu uchazečů ke studiu na vysoké škole. Každý, kdo je podle našeho právního rámce socioekonomicky oslaben a skutečně by mohl být diskriminován hmotnou nerovností v přístupu ke vzdělání, může v rámci systému NSZ využít takzvané sociální slevy. V takovém případě ho stojí zkouška cca 25 % běžné ceny a přípravné materiály získává za 40 % běžné ceny. V praxi si tak za tisíc korun pořídí účast ve všech termínech NSZ, internetový kurz a sadu testů. V přijímacím řízení na fakultách, které nepřijímají podle výsledků NSZ, nemají socioekonomicky oslabení uchazeči možnost využít žádného takového podobného systému. O tom se bohužel vůbec nemluví. Ještě taková perlička k tomuto tématu. Uvedu vám příklad toho, jak se uchazeči cítí být ve skutečnosti finančně „vydíraní“. Každému, kdo se přihlásil ke zkoušce NSZ, jsme zdarma poskytli přípravný on-line test podle jeho vlastního výběru. Skutečně jsme zírali, když jsme zjistili, že ho využila jen asi čtvrtina přihlášených. Většina účastníků si pak přípravné materiály koupí. Zajímavý paradox.

Když už mluvíme o uchazečích, získáváte od nich zpětnou vazbu nebo návrhy na zlepšení NSZ?

Několikrát jsme v našem časopise Jak na VŠ uveřejnili výzvu, aby nám účastníci NSZ zasílali své podněty. Zůstala bez odezvy. Připomínky se tak omezují na vyjádření do dotazníků, které jsou součástí NSZ. Z nich víme, že účastníci mají nejčastěji problémy s tím, o čem už byla řeč: časová náročnost testu OSP, zahrnutí kvantitativního oddílu do přijímání na humanitní obory, údajná invalidita testu OSP v přijímaní na vysoké školy. V tomto směru se však jedná spíše o nedorozumění než o kritické postřehy a snažíme se je účastníkům vysvětlovat.

Přicházejí k vám i náměty přímo ze škol, kde NSZ využívají?

Fakulty mají pochopitelně různé názory na to, jakým způsobem vlastně NSZ do přijímacího řízení zahrnout. V tomto smyslu pak na základě jejich podnětů dochází k úpravám termínů NSZ, v zařazování zkoušek do NSZ nebo ke způsobu vyhodnocení jednotlivých zkoušek. Některé fakulty například dávají různé váhy jednotlivým oddílům testu OSP, jiné zase určují různé váhy mezi dvěma zkouškami z NSZ navzájem.

Proti Scio přijímacím zkouškám vznikla iniciativa Otevřené VŠ a občas se ozvou i další hlasy. Jak se k této kritice stavíte?

S člověkem, který stojí za iniciativou Otevřené VŠ, a zde se jedná skutečně o jednotlivce, jsem osobně vedl poměrně rozsáhlou korespondenci. Ta skončila v okamžiku, kdy od nás získal informace o tom, jak podobné systémy jako NSZ fungují v zahraničí, a kdy dostal pozvání ke schůzce. Máte pravdu v tom, že se objevila i další kritika. Se všemi se snažíme vést poctivou diskusi, a pokud kritika přináší nějaké zajímavé podněty, snažíme se je analyzovat. V podstatě bychom byli rádi za to, kdyby se objevila kritika odborná. To je ten nejlepší impuls pro další vývoj.

Děkuji za rozhovor.