Senátní ruchy

Do rubriky Publicistika napsal Alexandr Průša (Pondělí, 9. březen 2009)

Jestliže jsem poslední senátní ruchy psal v době mezi dvěma zasedáními, nyní je to naopak – píšu po dvou zasedáních, jednom prosincovém, jednom únorovém.

Prosincová schůzka byla velmi osobní, či spíš personální. Na své místo v učitelské komoře rezignoval Václav Kulhavý, do disciplinární komise jsme zvolili Miroslavu Vystavělovou, souhlasili jsme s doplněním vědecké rady a nakonec jsme mne zvolili místopředsedou senátu, čímžto předsedou studentské komory.

Zato v únoru jsme velmi neosobně naplnili páně prezidentův výrok „peníze až na prvním místě“ – prvním tématem, u kterého jsme vydrželi několik desítek minut, byla stipendijní politika fakulty, druhým velkým tématem bylo projednávání zprávy o hospodaření fakulty za minulý rok, třetím, opět nikoli krátkým, bodem programu byla pravidla hospodaření fakulty pro tento rok. Až na závěr, kdy už jsme byli čísly uondáni, jsme diskutovali o zrušení takzvaných praktických diplomových prací na žurně.

Asi nemá smysl komentovat každý schválený bod, proto se šířeji zaměřím na jediné téma – zrušení praktických diplomek (což byla možnost napsat například sérii reportáží, rozhovorů, natočení dokumentů… a samozřejmě příslušná teorie). V senátu jsme se nebavili o smyslu tohoto počinu, nýbrž o způsobu jeho provedení. Zádrhel tkví v tom, že opatření platí i pro současné studenty, nikoli pro nově imatrikulované v příštích letech.

Mně osobně takové jednání přijde vůči studentům dost nefér – studium si vybírali s tím, že budou mít možnost, budou-li chtít, udělat praktickou diplomku. K této možnosti směřovali výběr svých povinně volitelných kurzů a mohli tak, zcela v intencích studijního plánu, vynechávat nepovinné metodologické kurzy. Nyní, po roce studia a na začátku semestru, ve kterém si mají vybrat vedoucího práce, studenti o tuto možnost přišli. Mají tři nebo čtyři týdny na výběr nějakého teoretického, dostatečně vědeckého tématu, načíst si k němu příslušnou literaturu (zatím pro zorientování) a ještě si k němu zadat kurzy, které dosud míjeli. Zkrátka, za čtyři týdny se mají stát odborníky do té míry, aby si mohli téma vybrat, prokonzultovat jeho uchopení s vedoucím a začít psát. Tím se těmto studentům dost výrazně změnilo studium, aniž by měli možnost nějak reagovat.

Myslím si, že podobné opatření by mělo platit až pro nově přijímané studenty, ti se mohou rozhodnout, jestli budou chtít psát teoretickou práci, my současní tu možnost nemáme. V tomto smyslu jsem navrhoval vyjádření senátu k této záležitosti. Debata se však vedla o tom, jestli je vhodné usnášet se k něčemu, co prezentovala pouze jedna strana, zároveň padl argument, že by do takovýchto katederních věcí v této fázi senát neměl zasahovat. Nejsou to pro mne nepochopitelné argumenty, leč řešení problému standardní cestou – tedy zajít za vedoucím katedry, v případě neúspěchu dále proděkanem a nakonec děkanem – je běh na dlouhou trať. A současní studenti čas nemají. Myslel jsem, že studentský zájem je zde nesporný a senát se za něj postaví. Nepostavil, zvítězily principy.