Zrovna jste dopsali sáhodlouhou seminárku. Je kolem půlnoci, pomalu se šouráte z cépéesky směrem k nějakému rozjezdu, který vám stejně před chvílí ujel. Abyste zabili trochu času, necháváte se oblažovat slastnou myšlenkou: hned jak dojedete na privát, vypustíte z hlavy všechny sociálně-vědní teorie, možná si dáte sprchu, zakousnete nějaké zbytky z lednice a šup do hajan! Zbytky. Teď vám to došlo. Poslední gumový rohlík jste snědli spolu s oschlým salámem z Tesca už předevčírem. Od té doby jste na bagetách a na smažáku z menzy. A to scvrklé jablko na dně lednice vás momentálně taky moc nevytrhne. Co teď s tím? V žaludku vám nesnesitelně šplouchá jen poslední kafe z automatu… Najednou se vám kdesi v podvědomí vynoří nejasná vzpomínka na cosi barevného, papírového. Dneska, vlastně už včera jste to četli na přednášce. Byl to Halas! Halas nonstop!