Primitivní trilingvnní Arabové

Do rubriky Publicistika napsal Pavel Šíma (Neděle, 12. duben 2009)

Bi hal saf, you learn about hayda il physics, yilli ikhtara3 il time… shou ismo? Neusnul jsem na klávesnici, jak si možná někdo myslíte. Úvodní věta je z humoristické rubriky studentských novin American University of Beirut. Doslovný přepis tak, jak ji redaktor zaslechl. Část v angličtině, část v arabštině (transliterované do latinky). Autentické zachycení jazyka místních studentů.

Co je pro libanonské vysokoškoláky mateřský jazyk? Angličtina – budou vám tvrdit někteří z nich. Jiní se hrdě přihlásí k arabštině, další k francouzštině a velká část z nich si tuto otázku raději ani nepokládá, protože na ni nezná odpověď. A není se co divit. Jen považte typický příklad.

Rodiče na vás doma mluví arabsky a stejný jazyk používáte na základní škole. Už tam si ale osvojíte taky angličtinu a francouzštinu. Sekundárního vzdělání, tedy období velkého intelektuálního rozkvětu, se vám dostane na soukromé francouzské škole, kde máte (třeba i o přestávkách) zakázáno arabštinu používat. Učitelé mluví zásadně francouzsky a povinná literatura se skládá z děl spisovatelů typu Milana Kundery. No a pak se dostanete na americkou univerzitu, kde musíte číst tisíce stran odborných textů v angličtině, a po třech letech si to namíříte na magistra do Spojených států. Po celou tu dobu navíc slýcháte v rádiu a televizi produkty západní kultury, bez dabingu.

Výsledkem toho všeho je, že přestože arabštinu jste slýchávali od kolébky, ovládáte ji nejméně ze všech tří jazyků. Používáte ji pro ty nejzákladnější fráze jako „kolik je hodin“, nebo „jak se to jen jmenuje?“, ale s vědeckým textem byste se v ní popasovali jen těžko.

Já znám tři. Kolik ty?

Používání toho kterého jazyka je v Libanonu taktéž navázáno na sociologické kategorie náboženství a ekonomického statusu. Bohatí křesťané jsou tradičně frankofonní, zatímco muslimové méně kvalifikovaných profesí zůstávají v područí arabštiny.

Nicméně na univerzitě se vám snadno stane, že uprostřed anglicky psaného článku natrefíte na citaci francouzsky mluvícího kolegy – samozřejmě nepřeloženou – a připadáte si jako trubka, poněvadž vám nezbude než danou pasáž přeskočit a doufat, že nebyla v textu stěžejní.

V konfrontaci s těmito trilingvními – tedy ve třech jazycích plynulými a sebevědomě mluvícími – studenty si Američan (ale třeba i Čech) se svou samojedinou angličtinou připadá poněkud méněcenně. Obzvlášť, když se ho každý druhý bezelstně ptá, kolika že jazyky mluví. Místní se ale nechtějí takto nad vás povyšovat. Je to upřímný zájem. My vzdělaní západňané bychom měli přece ovládat aspoň pět, když oni, primitivní Arabové, znají tři. To dá rozum, ne?