Sletěli se absolventi z celého světa, poslechl se nějaký ten projev a nějaká ta kapela, předaly nějaké ty kytky, pojedlo se z královsky plných stolů a panovalo všeobecné veselí, protože byla zrušena výuka. Zkrátka sláva veliká. Mezi studenty se šuškalo, že vyšla na půl milionu dolarů. A to není první absurdní výdaj, nad kterým se mi v uplynulém roce rozum párkrát nakrátko zastavil.
Kde na to univerzita bere? Z více zdrojů. Za prvé od svých studentů. Za jeden kurz zaplatí lidových třicet tisíc korun. Standardní počet za semestr je pět, za tříleté studium třicet. Vynásobte si sami. Za druhé od svých absolventů. Americko-univerzitní mentalita velí, že za vzdělání má být člověk své alma mater vděčný do konce života. Když se stanu v životě úspěšným a bohatým, byla by přece hanba, kdybych občas neposlal nějaký ten milionek těm, kterým za své jmění vděčím. Za třetí od politiků a jiných štědrých sponzorů. Dar nejlepší univerzitě v zemi vždycky vylepší image. Nedávno tak vůdce jedné z vládních stran daroval dvacet milionů dolarů Zdravotnické fakultě na výstavbu nové budovy.
Bohaté studium, bohatí studenti
Nutno říct, že všechny tyto peníze neutratí jen prezident na své mejdany. Škola studentům za jejich peníze poskytuje služby, které bychom u nás asi označili za nadstandardní. V první řadě je to nádherný upravovaný kampus se spoustou sportovišť, poštou nebo třeba soukromou pláží i s plavčíkem. Postaráno je taky o jejich zdraví – poplatky zahrnují pojištění a ošetření v univerzitní nemocnici, která patří k nejlepším v zemi. Knihovna je otevřena do jedenácti v noci a ve zkouškovém období dokonce do tří do rána.
Ne všechno je ale perfektní, jak by se za takové peníze očekávalo. Jednomu mému kamarádovi v podstatě všichni učitelé na katedře odmítli vést diplomovou práci, kterou si vybral. Přestože za jejich konzultaci zaplatil pár tisíc dolarů a přestože za jeho tématem stál i Noam Chomsky. Mně se zase „poštěstilo“ zapsat si kurz u profesora, který přesunul hodiny do restaurace, u výkladu kouřil a zvedal telefony, urážel některé studenty, mluvil špatně anglicky, moc neuměl učit a půlku hodin stejně zrušil.
Možná byste čekali, že studenti, kteří za ten kurz zaplatili třicet tisíc, si na něj budou stěžovat. To byste ale projevili neznalost místních poměrů. Většina z nich na peníze moc nehledí. Do školy jezdí taxíkem, nebo svým vlastním autem a v hospodách padají v přepočtu stokoruny za třetinky piva (a ještě k tomu lahvového), ani se nemrkne.
České sousloví „chudý student“ se zde proto snad ani nedá přeložit.
blog comments powered by Disqus