Univerzitní politika | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Univerzitní politika

Do rubriky Tribuna napsal Jan Brož, student vídeňské univerzity na stáži (Pondělí, 16. listopad 2009)

S rozpaky se po necelých jedenácti letech vracím do takzvané své vlasti. Konkrétně do Brna. Do města, které jsem měl vždy spojené především s dávnou návštěvou jednoho punkového koncertu. Tenkrát na hospodu, kde se koncert pořádal, zaútočila parta neonacistů. Vše vyvrcholilo hromadnou rvačkou s několika vážně zraněnými. I když jsem od té doby navštívil Brno ještě několikrát, nikdy jsem se nezbavil paranoidního podezření, že všichni jeho obyvatelé jsou tajnými příslušníky Dělnické strany. Nyní se, plný předsudků, vracím z Vídně do tohoto pochybného města jako Erasmák.

Mé pochybnosti a negativní postoj k Brnu však rychle opadly. Jak jsem jej pomalu poznával, překvapilo mě jako příjemné studentské město se širokou nabídkou kulturního vyžití, s bohatou zelení a obyvateli, pocházejícími snad z každého koutu světa. Taková zmenšenina Vídně, kde je jen jedna mešita a místo Rapidu Kometa.

Šmoulové nebo Bierpartei

Stejný pocit jsem měl po prvním vstupu do atria Fakulty sociálních studií. Z plakátů se mě pokoušeli oslovit Upřímní Šmoulové, Panda a další. Až později jsem se dozvěděl, že se jedná o kandidáty do akademického senátu v blížících se volbách. Napadlo mě hned několik paralel s mou domácí Vídeňskou univerzitou. I tam návštěvníka po vstupu okamžitě zavalí přemíra volebních plakátů. I když poslední volby proběhly už před půl rokem a další budou až za tři semestry, plakáty patří ke stálému inventáři univerzitních chodeb. Ale nejen tam, najdeme je i na ulicích, v okolí univerzitních budov, ale v podstatě po celém městě. Nejsou ale tištěny v „domácí“ tiskárně ve formátu A5, jako tomu je v Brně, ale v profesionálních tiskárnách reklamních agentur.

Do Rakouského Vysokostudentstva (ÖH) se volí co dva roky na všech vysokých školách najednou. Poté nastává nesmiřitelný boj o tvorbu koalic, jako ve vysoké politice. O jejich výsledcích, stranách a jejich programech neinformuje pouze fakultní či univerzitní tisk, ale celostátní média v hlavních zpravodajských relacích. I když se najdou i kuriozity jako třeba Bierpartei, většina stran jsou mládežnické organizace velkých politických stran. Máme Křesťanské a Sociální demokraty, Zelené, komunisty i nacionalistické Svobodné.

V době, kdy píšu tento článek, došla zástupcům v ÖH trpělivost s dlouhotrvajícím přeplněním vysokých škol a nedostatečným financováním. Obsadili hlavní přednáškové sály na všech důležitých univerzitách v zemi a již deset dní je drží ve své moci. Desetitisíce studentů demonstrují v ulicích. Vypadá to, že o své křeslo přijde minimálně ministr vědy Johannes Hahn, do jehož resortu univerzity spadají. Tady se nic podobného neděje a zdá se, že například plzeňská kauza nechává většinu studentů naprosto v klidu. Stejné je to se zavedením školného, o němž se již delší dobu mluví. Čechům, kteří určitě nepatří v Evropě mezi nejmovitější, to zřejmě těžkou hlavu nedělá. Zdá se, že čeští studenti se ještě musí politiku naučit dělat.

blog comments powered by Disqus