K čemu je nám věda: Využitelnost nebo aktivismus? | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

K čemu je nám věda: Využitelnost nebo aktivismus?

Do rubriky Okénka napsala Lucie Jarkovská, asistentka Oddělení genderových studií, Katedra sociologie (Čtvrtek, 12. listopad 2009)

Českou akademickou scénou hýbe otázka hodnocení vědy. Je zřejmé, že jedním z dominantních kritérií hodnocení je využitelnost vědeckých poznatků. Jako žádné kritérium není ani kritérium využitelnosti objektivním kritériem, ale smysl slova využitelnost je předmětem společenské (politické) definice. Využitelnost je v současné politicko-akademické debatě skloňována především s ohledem na možnost využití v průmyslu a růst ekonomiky. Vědecká bádání, která nelze bezprostředně průmyslově využít a zpeněžit, jsou vytlačována na okraj zájmu grantových politik.

Sociální vědy se zdají být z toho hlediska diskriminované jako celek, neboť jejich výzkumy primárně využitelné v průmyslu nejsou. Avšak je zajímavé se podívat na to, jak se proměňuje konotace kritéria využitelnosti v sociálních vědách. I poznatky z této oblasti mohou být a jsou hojně využívány. To jednak státem, který je potřebuje pro konstrukci popřípadě legitimizaci svých politik, a také sociálními hnutími či nevládními organizacemi, které se zasazují za emancipaci znevýhodněných skupin obyvatel nebo třeba za ochranu životního prostředí. V druhém případě se však využitelnost přejmenovává na aktivismus a nezískává vědkyním a vědcům v očích (české) vědecké komunity ani v očích veřejnosti plusové body, ale spíše body minusové. Využitelnost totiž dle neokonzervativní logiky orientované na hospodářský růst s vědou slučitelná je, aktivismus je pro vědu nebezpečný, protože vychyluje poznání v zájmu těch, pro které se angažuje. Angažovat se pro stát se tak jeví jako neutrální, doslova neangažované, a naprosto legitimní – v českém kontextu se vůbec nediskutuje o tom, zda věda dělaná v zájmu státu vědu nějak nepokřivuje. Angažovat se pro ne-státní entity se vnímá jako politické a aktivistické, potažmo nevědecké – a v českém kontextu se zřídkakdy upozorňuje na to, že věda dělaná v zájmu třeba znevýhodněných skupin přináší užitečné poznání.

V rámci už tak podezřelých sociálních věd se potom vyčleňují ještě podezřelejší disciplíny, jako např. genderová studia či environmentalis­tika, kde je angažovanost za určitý cíl (kritika nerovnosti pohlaví, ochrana přírody), zcela zjevná. Celá vědní disciplína pak musí obhajovat svou vědeckost a hájit se proti tvrzením, že nedělá vědu, ale aktivismus. Takové zpochybňování však může být pro dané obory užitečné. Nehrozí jim, že by se nechaly ukolébat pohádkami o čisté vědě, která nepracuje v zájmu nikoho jen sebe samé. Zaujímat postoj není ani ve vědě hanbou. Jen je třeba otevřeně přiznat, o co nám jde, ať už je to posílení evropské sounáležitosti, zvýšení porodnosti nebo rovnost pohlaví.

blog comments powered by Disqus