Co fakulta dala | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Co fakulta dala

Do rubriky Tribuna napsal Pavel Šíma (Pátek,  4. prosinec 2009)

Fakultní senát ani na čtyři pokusy nezvolil svého předsedu. Volba děkana se blíží. Ptáte se, jak to spolu souvisí? To jste neslyšeli nejnovější drby o fakultní politice?

Šušká se, že jeden ze současných proděkanů by se rád stal děkanem. Insideři o tom vědí a nelíbí se jim to. Proto se snaží zabránit tomu, aby se předsedou senátu stala osoba spřátelená s budoucím kandidátem na děkana. Co? Připadá vám to jako politikaření? Myslíte si, že fakultní senát by se měl raději zaobírat akademickými záležitostmi a nedělat zbytečné průtahy? Tak to jste si asi ještě nevšimli, že funkce děkana není post úplně nepodobný postům politickým. Copak s ním taky nepřichází prestiž, peníze, kariérní uspokojení a moc?

Sedím takhle na Ekonomicko-správní fakultě a hledím si své práce, když v tom vypadne net. Spěchám. Chvilku počkám, pak sklapnu počítač a raději přejíždím k nám na fakultu. Uvelebím se do židle, otevřu víko. A zas nic. Ještě že CPSka je hned přes ulici. Tam je internet 366 dní v roce, myslím si. Ale kdež. „Stránku nelze zobrazit“. Čas běží, práce nepočká. Z přemítání o blízkých internetových kavárnách mě vyruší štkaní. Slečna s beznadějným výrazem ve tváři se přidušeným hlasem ptá obsluhy, jak je možná, že TADY nejde internet. Jestli jí zbývalo deset minut do deadlinu seminárky nebo do konce dražby gumového Edwarda z Twilight na eBay, nevím. Každopádně brát studentům internet se stává zdraví nebezpečným. Ještě že už se to nebude opakovat. Ajťáci to slíbili.

Zákaz kouření na naší fakultě neplatí absolutně. Jak to? Když jsem v atriu při Mediálním dni spatřil Otakara Motejla, nedalo mi to a požádal jsem ho o rozhovor. Ombudsman je ale člověk velmi vytížený. Nabídl mi, že si se mnou promluví maximálně u cigarety. „Tady se ale kouřit nesmí,“ namítl jsem. „Všechno jde,“ pravila legenda české justice, načež mě chytla za loket a zatáhla na záchodky. Rozhodně můj nejbizarnější rozhovor kariéry. Tísnili jsme se mezi kabinkami a umyvadlem, doufali, že nespustí požární hlásič; ruka s cigaretou letěla do umyvadla pokaždé, když se otevřely dveře. Kouř snad zavanul i na chodbě. V jednu chvíli se otevřely dveře a v nich stála po kárání lačná uklízečka. Jenže: spatřila starého pána, zalapala po dechu a beze slova zase zabouchla. Inu, na ochránce lidských práv jsou i fakultní regule krátké.

Nehodnoť výzkum, aniž bys viděl jeho výstup. Zpochybňoval jsem tady minule smysl a metodologii jednoho výzkumu. Udělal jsem chybu. „Stereotypy v oblékání“ kolegy Petra Siče se posléze ukázaly v lepším světle. Nešlo mu totiž vůbec o zachycení typického oblékání studentů jednotlivých kateder, ale o to, jaké máme v mysli (třeba i podvědomé) stereotypy o odívání environmentalistů či politologů. Díky zvoleným nástrojům lze z výsledků vyčíst velice zajímavá data. Možná je výstava ještě v atriu. Utíkejte se podívat.

blog comments powered by Disqus