Lidé a peníze | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Lidé a peníze

Do rubriky Okénka napsal Alexandr Průša, senátor (Pátek,  4. prosinec 2009)

Listopadové zasedání senátu se zabývalo především penězi a personálními záležitostmi. A fakulto div se, mnohem zajímavější a dramatičtější podívanou nabídly personální záležitosti, tedy jedna z nich – volba předsedy senátu.

Aby peníze nepřišly zkrátka, krátce je zmíním. Jednak jsme schválili stipendijní program pro studenty, kteří jsou na dvousemestrálním Erasmu – Erasmus letos postihlo krácení dotací, studentům nemůže být vyplacena plná, již přislíbená částka, proto jako záplatu budou moci využít toto nové stipendium. Rovněž jsme probrali stipendium na podporu kultury na fakultě. To jsme neschvalovali, pouze jsme vyzvali fakultu, aby takové stipendium zavedla. Přijde vám to málo? Možná máte pravdu, ale senát jako takový nemá tu moc vymyslet a schválit nové stipendium, to nám musí navrhnout děkan. Takže pouze můžeme říct: „Děkane, tohle byste měl udělat“. Děkan to udělat může, stejně jako nemusí…

A nyní k oné dramatické… chtělo by se napsat chvíli, ale ona to nebyla chvíle, leč velká část zasedání. Senátními volbami vypršel mandát vedení senátu, tedy bylo potřeba navolit nové. Začínalo se volbou předsedy. Studentská komora mými ústy navrhla doktorku Šmídovou, druhým kandidátem byl dosavadní předseda docent Hloušek. Hlasování, samozřejmě tajné (nevolili jsme prezidenta, že) dopadlo skoro remízou – pět hlasů pro dr. Šmídovou, čtyři pro doc. Hlouška, dva neplatné (tedy hlasování se zdržující). Ke zvolení však bylo třeba hlasů šesti, tedy se volba opakovala, nyní jsme již dosáhli remízy čisté – pět ku pěti a jeden se zdržel. Že by si jeden zdržený hlas chtěl užít pocit moci o všem rozhodnout? Bohužel, se stejným výsledkem dopadla i další volba, tedy jsme se rozhodli celou volbu opakovat v jiném čase, za čtrnáct dní.

Situace je to vskutku zvláštní. Napříště již bude potřeba předsedu (nebo předsedkyni) zvolit. Zdá se, že někdo bude muset ustoupit a tak nějak to vypadá, že část učitelské komory čeká, až studenti dostanou rozum, přestanou zlobit a zvolí doc. Hlouška. Je to jen můj pocit, mohu se mýlit. A vlastně, mýlil bych se docela rád, protože takovéto vidění senátu by se mi pramálo zamlouvalo. Ve studentské komoře nyní přemýšlíme, co dál; zvažujeme i možnost, že bychom svého kandidáta podruhé nestavěli. Docela by mne zajímalo, jestli něco podobného zvažují i členové učitelské komory, nebo jen čekají, až ‚toho necháme‘.

Na závěr bych dodal dvě věci. Studentská komora nehlasovala vždy stejně. A naše volba nebyla negativní, tedy naší motivací nebylo „ne Hloušek“, ale výběr ze dvou kvalitních kandidátů. To se snad smí.

blog comments powered by Disqus