Ach, ty symboly! | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Ach, ty symboly!

Do rubriky Tribuna napsal Jan Brož (Středa,  2. prosinec 2009)

V minulém čísle mě zaujal článek kolegy Habčáka o krasnoludkach. Jaké štěstí má Wroclavská univerzita, že se může ve světě prezentovat nevinnými trpaslíky. Trpaslík je naprosto nenapadnutelný, apolitický, všemi oblíbený symbol, uplatnitelný za každého režimu. Ne každá univerzita, včetně té naší, se může chlubit tak bezproblémovou figurkou.

Masaryk versus Purkyně

Pomineme-li ne příliš originální logo iniciálami, je symbolem brněnské univerzity tatíček Masaryk. První československý prezident zastupuje naší školu už od jejího vzniku v roce 1919. Na slavnostní otevření se prý kvůli nemoci nedostavil a poprvé navštívil svou školu až o pět let později. Nicméně nelze upřít, že se významně zasloužil o její založení.

Jak už to bývá, doba se mění a Masaryk se po roce 1948 stal v očích nového režimu nepohodlným. Přesto to se školou vydržel ještě dalších dvanáct let. Pak musel předat štafetu Janu Evangelistu Purkyněmu. Nebohý přírodovědec si tak kvůli univerzitě nevinně očernil své ctihodné jméno. Nejen že ji zastupoval v dobách odporné normalizace, ale navíc to vypadalo, jako by ji oblíbenému prezidentovi ukradl.

Na to taky doplatil po roce 1990, kdy musel školu Masarykovi zase vrátit. Dostal sice jako trafiku univerzitu v Ústí nad Labem, ale škola uprostřed chemičky na severu Čech se se slunečným krajem Jižní Moravy, plným vína, zpěvu a tance, opravdu nedá srovnat.

Krvavý boj o Siegfriedovu hlavu

Pokud je mi známo, tak v době změny názvu zpátky na Masarykovu univerzitu, v Brně nevzniklo žádné hnutí radikálních příznivců Jana Evangelisty, kteří by starý symbol školy byli ochotní bránit do posledního dechu. To se bohužel stalo na mé Vídeňské univerzitě.

Jejím symbolem byl od dvacátých let Siegfriedskopf, přesněji velká kamenná hlava, která přes osmdesát let „zdobila“ aulu univerzity. Siegfried Drakobijec je postava ze starých germánských bájí – něco jako český Bivoj – v tom by nebyl problém. Problém byl v tom, že jej nechaly postavit antisemitistické, nacionalistické spolky. Hlavu většinou využívaly k podivným rituálům kladení věnců blíže nespecifikovaným hrdinů, což za ně během druhé světové války převzaly jednotky SS. Po osvobození se této činnosti opět chopily buršácké spolky. To už ale na univerzity pomalu přicházela zlatá šedesátá léta a s nimi i levicová hnutí. Siegfriedova hlava se tak stala místem mnoha krvavých rvaček mezi hipíky ze sociálních věd a buršáky z práv. Tak to šlo až do roku 2003, kdy Siegfried přišel v přímém televizním přenosu o nos. Usekl mu ho maskovaný levicový extremista.

Bylo jasné, že se něco musí stát. Vedení univerzity nechalo vyrobit velkou skleněnou rakev, umístilo do ní Siegfrieda a celé se to hodilo do rohu školního dvora. Toto místo je pro buršáky příliš málo reprezentativní, a tak aspoň místo pravidelného kladení věnců raději každou středu přešlapují před hlavním vchodem. Ve svých přiblble vypadajících čepičkách se podobají wroclavským trpaslíkům. Ta podoba je ovšem pouze vnější, zevnitř to jsou nenapravitelní nacionalisté. Smutně čekají, až se objeví princ a spícího Siegfrieda, stejně jako Sněhurku, polibkem probudí. Doufejme, že k tomu nikdy nedojde a všichni časem zhebnou vzteky.

blog comments powered by Disqus