Petr Vilímek vyučující a studující

Do rubriky Téma čísla napsal Martin Habčák (Středa, 7. května 2008)

Doktorandi. Pro studenty jsou vyučujícími, pro vyučující zase studenty. Jak ale vnímají sami sebe a co vlastně dělají? Jeden z nich by chtěl mít kupříkladu stroj času, kterým by se dostal do minulosti. Mohl by se třeba setkat s klasikem Palackým, jehož dílo Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě přečetl již nespočetněkrát. Petr Vilímek.

Mnoho ale nechybělo a dnes by kopal za konkurenci. „Kdybych zachoval naši rodinnou tradici, nejspíš bych studoval na nějaké chemicko-technologické fakultě. Mohl jsem skončit jako kontrolor kvality potravinářských výrobků,“ přemítá doktorand. Nakonec však u něj převážil zájem o politiku, konkrétně o tu americkou a francouzskou. Vztahům mezi těmito zeměmi se věnuje také ve své disertační práci, která mu zabírá výraznou část studia. Zbytek času pak věnuje výzkumu a vyučování.

Petr Vilímek vyučující

„To víte, někdo musí asistovat a opravit všechny ty seminární práce, protože i vyučující mají jiné než školní povinnosti. Výuce se jednoduše nevyhnete,“ říká Vilímek. A jak hodnotí sám sebe coby učitele? Vesměs kriticky. „Vždy po skončení přednášky si přemítám, co všechno se mi zase nepovedlo. Taky vím, že jsem hodnocen jako poměrně náročný vyučující, jednu dobu jsem dokonce od kolegů doktorandů dostal přezdívku ,katederní řezník’ – tím ale samozřejmě vůbec nejsem,“ směje se. Akademický život se Petru Vilímkovi zamlouvá, ale nechtěl by sedět na fakultě až do důchodu. „Líbilo by se mi, kdyby to tady bylo jako v USA, kde je akademická a administrativní sféra propojená. Pár let pobýt v nějaké organizaci, think-tanku, pak v administrativě a nakonec působit na akademické půdě. Myslím, že by pak akademici získali více praktických zkušeností.“

Petr Vilímek studující

Podle Vilímka se mění postavení doktorandů v očích jejich starších kolegů postupně. Je rozdíl, když je doktorand v prvním ročníku a když ve třetím. „Někdy je to ale hodně zvláštní – třeba s doktorem Suchým se v jednu chvíli bavíme o americké zahraniční politice jako rovný s rovným, a v následující se mě jako učitel ptá, jaké pokroky jsem učinil při psaní disertační práce. Nebo se mi taky stalo, že mě ještě jako studenta práva učil vyučující, který zároveň studoval u nás a seděl taky na mých přednáškách.“ Tak jako studenti, i doktorandi dokáží zabrat v čase, kdy ostatní lidé už dávno spí. Jestli tedy pozdě v noci spatříte na fakultě světlo, je velice pravděpodobné, že tam sedí Petr Vilímek. „Určitě patřím k těm, co tady dost často zůstávají dlouho do noci. V době, kdy se dá hodiny surfovat po internetu nebo poslouchat hudbu, to ale neznamená, že bych byl největší pracant. Je to spíš dané tím, že jsem osoba, které se dobře pracuje večer.“ Není se co divit, vždyť dosud bydlí na kolejích, kde to vždycky žije. „Někdy potkám na chodbách nějakého svého studenta. Nevím, pro koho je to pak větší šok, jestli pro mě nebo pro něj,“ uzavírá Vilímek se smíchem.