Nejsme dokonalí, ale učíme se to

Do rubriky Tribuna napsala Lukáš Kuchta (Pondělí, 6. prosinec 2010)

Sice pozdě, ale přece, by možná stálo za to, vysvětlit, proč ona facebooková skupina (Protestuji proti disciplinárnímu řízení za vyvěšení naskenované knihy do ISu pozn. red.) vznikla a proč přilákala takový zájem.

Nebylo to proto, abychom protestovali proti disciplinární komisi. Nebylo to proto, abychom ovlivňovali výsledek jejího zasedání. Byť by romantické představy o zastání se studenta studenty k tomu možná sváděly. Nebylo to ani proto, že by šlo o řízení jen za staré a neaktuální vydání. A nakonec, nebylo to ani proto, abychom někoho démonizovali. Důvod byl a stále je prozaický: kauza se týkala a týká všech, nejen studentů.

Každý byl znejistěn tímto nenadálým počinem. Jen proto skupina během dvou dní nabrala okolo dvou tisíc tří set členů. Mnozí studenti i učitelé někdy něco do poskytovny vložili pro ostatní a nebyly to jen vlastní poznámky, ani úryvky. Co bylo překvapivé, s čím jsme já a mnozí další nesouhlasili, a ano, nazvěme chybu chybou, byl chybný způsob řešení zjištěného problému. Následkem byla negativní medializace fakulty v regionálním tisku i celostátních denících a deset minut živého vstupu před polednem v České televizi. Na otevřený dopis, který obdrželo celkem dvanáct institucí (všechny fakulty, rektor, Disciplinární komise Fakulty sociálních studií a Akademický senát Masarykovy univerzity), odpověděl pouze rektorát.

Zastávám názor, že hluboko v pozadí této relativně banální kauzy se střetává otázka různých představ univerzity. Proto bych jen těžko charakterizoval naši snahu slovem krátkodechost či povrchnost, jak to učinil Bohuslav Binka. Možná bych použil spíš výrazy nešikovnost či amatérství. Víc ale zatím nabídnout nemůžeme.