Jak jsem se na Erasmu naučila kuchat rybu

Do rubriky Okénka napsala Jana Strbačková (Pátek, 24. březen 2017)

Jednou z věcí, které se v Aténách nemůžu nabažit, jsou místní trhy. Prodává se zde všechno, od ovoce, přes zeleninu až po oblečení. Jedno menší tržiště se nachází blízko místa, kde momentálně žiju.

Každou středu ráno mě probouzí volání z vedlejší ulice „Portokali, Mandarini, Lemoni!“ Nejedná se o nikoho jiného, než o trhovce. Pomalu se vydávám na již známé místo s nepřeberným množstvím ovoce a zeleniny. Hory pomerančů se tyčí vedle mandarinek. U dalšího stánku jsou k mání olivy všech druhů a velikostí. Jinde jsou zase řecké brambory, hrdě upozorňující na svůj původ zapíchlou státní vlajkou. „Ja sas dio kila parakalo,“ říkám a prodavač mi bez okolků nabírá dvě kila. Neodpustí si ovšem otázku, odkud jsem. „Tsechia,“ odpovídám a on chápavě přikyvuje.

Atmosféra je nabitá energií, všichni prodejci se mě snaží přilákat ke svému stánku. Jsou neuvěřitelně milí a navíc mluví anglicky. Nakupuji brambory, hodně oliv, rajčata, mandarinky a nakonec se vydávám ke svým oblíbeným rybám. Jsou čerstvé a výborné, každé sousto se rozplývá na jazyku.

Pro větší výběr plodů moře mířím do jiné části města zvané Omonia. Po setmění na každém rohu narážíte hlavně na prostitutky. Já sem ale chodím lovit ryby.

Tento trh je jen pro otrlé nátury. Nejdříve vás omráčí pach. Nachází se totiž v obrovské uzavřené hale, kde vedle sebe leží mořské potvůrky a pěkně pohromadě taky královsky voní. Vyskytuje se tu ale trochu jiný druh prodejců. Taktéž lákají právě ke svým nabízeným dobrotám, ale někteří přidávají mlaskání, pohvizdování, nechutná gesta či nějaké další narážky v řečtině. Poprvé mi nevadí, že nerozumím.

Co bych ale neudělala pro dobrý nákup. Rychle se vydávám dovnitř a vybírám si lákavě vypadající rybu. K mému překvapení doma posléze zjišťuji, že není vykuchaná. Co dělat, beru do rukou nůž a jde se na věc. Co na tom, že naše kuchyně disponuje několika noži na chleba a ani jedním na rybu. Odkrojuji hlavu, a poté už mohu rozříznout břicho. Všechny vnitřnosti vyhazuji ven. Nakonec ji celou důkladně oplachuji a šup s ní do trouby. Nevalný pach na rukou však cítím déle než naplněný žaludek.

Jak se říká, výjezd do zahraničí je skvělá zkušenost. Naučíte se spoléhat jen sami na sebe a získáte hodně nových dovedností. Například já už umím vykuchat rybu.