Platit za studium nebudou jenom „flákači“

Do rubriky Tribuna napsal Šimon Stiburek (Sobota, 16. duben 2011)

Fakulta sociálních studií razantně zvýšila poplatky za překročení standardní doby studia o více než jeden rok (viz www.casopishalas.cz/…zobrazit/887). Na první pohled jsem si řekl, proč ne? Když chce někdo studovat bakaláře pět let, ať si to taky zaplatí. Pak jsem si ale uvědomil, že většina lidí, o kterých vím, že tento poplatek platí nebo jim hrozí, že ho platit budou, nepatří mezi studenty, kteří by se extrémně flákali.

Často jsou to dokonce pilní studenti. Do doby studia se jim ale započítávají předchozí neúspěšné roky strávené na jiné škole nebo oboru. Někteří byli vyhozeni, protože nezvládali studijní nároky. Další mohli ale odejít i proto, že po maturitě nastoupili na dvě školy zároveň a později zjistili, že se nemohou dostatečně věnovat ani jednomu studiu. Velká část z nich z předchozí školy odešla, protože jim obor svým zaměřením prostě nevyhovoval nebo neměl požadovanou kvalitu. A teď za to musí platit.

Uchazeč o studium na vysoké škole přitom nemá mnoho možností, jak si získat o vyhlédnuté instituci dostatek informací. Zvlášť, když se jedná o maturanta, který nemá s vysokoškolským systémem žádné zkušenosti. Neví, na co by se měl ptát a čím se mohou školy odlišovat. Masarykova univerzita je vyhlášená tím, že je jednou z „nejdigitalizovanějších“ škol v republice a informace o ní jsou velmi snadno dostupné. Zkuste si ale najít doporučený studijní plán svého oboru, aniž byste se přihlásili do informačního systému. A na ostatních školách je to jenom horší.

Stejně tak to je i s údaji o organizaci studia. Jak může středoškolák zjistit náročnost nebo kvalitu studia, poměr mezi přednáškami a semináři nebo podíl povinné literatury v cizích jazycích? Prakticky nic z toho školy nezveřejňují. A když ano, najde údaje pouze ten, kdo ví, co a kde hledat. Jediným zdrojem informací tak zůstávají starší kamarádi, kteří ale nejsou vždy objektivní. Diskriminováni jsou pak ti, kteří na dané škole žádné známé nemají.

V tomto systému záleží tedy spíš na štěstí, jestli studentovi obor sedne nebo ne. Já osobně jsem to štěstí měl a na FSS jsem poměrně spokojený. Ale i když jsem výběru školy věnoval poměrně dost energie, v prváku mě spousta věcí překvapila a realita byla v mnoha ohledech odlišná od mých očekávání.

Málokdo hned po prvním semestru zjistí, jestli mu škola vyhovuje nebo ne. Přestup jinam pak nemusí být vůbec jednoduchý. Prvák bývá vždy odlišný od zbytku studia. První měsíce se člověk teprve rozkoukává a nemá čas se ohlížet po jiném studiu. Jednoduše tak prošvihne únorový termín na podání přihlášek. Kdo pak nechce strávit rok jako nestudent, nastupuje do nového studia už se dvěma roky „propadlými“ a prakticky nemá šanci dostudovat, aniž by musel platit.

Situaci samu o sobě považuji za neutěšenou, ale jako obzvlášť nemorální vnímám snahu fakulty na těchto studentech ještě profitovat a za jejich smůlu je krutě trestat. Ve výsledku tak poplatky nejsou jen motivací k pečlivému studiu, ale především donucujícím prostředkem k tomu, aby studenti jednou nastoupenou školu dostudovali stůj co stůj. A dokonce i v případě, že jde třeba o nejhorší instituci na světě a zvolený obor vůbec neodpovídá jejich představám.

Nejsem proti tomu, aby si za studium připlatili flákači protahující svá školní léta do nekonečna. Ale nelíbí se mi, že fakulta sama vytváří patologický systém. Studenty, kteří nemají dostatečně šťastnou ruku při výběru školy, donutí z prvního studia odejít a pak na nich navíc ještě neúměrně profituje.