Cílová klikatinka

Do rubriky Publicistika napsal Jan Martinek (Pondělí, 17. listopad 2008)

Zatímco redaktoři již dávno klidně odpočívají po dobře odvedené práci a trumfují se v Biggest Brainu na Facebooku, editoři otvírají lahve sektu a loví v brněnské přehradě do síťky kaviár, přichází další fáze tvorby Halasu. Náměty jsou již vymyšlené, texty napsané a upravené podle představ editorů, zbývá tedy vychytat gramatické a některé zrádné stylistické chybky, poskládat dohromady fotky a ilustrace a všechno to dát do kupy.

Od toho jsou tu korektorka, v Halasu Lída Randusová, a fotoeditor a sazeč, spojeni v mé osobě – tento fakt do značné míry usnadňuje vzájemnou komunikaci mezi fotoeditorem a sazečem. Zatímco Lída umravňuje různé výkendy, Reykjavýky a studentky, které neměli v pořádku kredyty, fotoeditor brouzdá svým archivem, nervózně kouká do mailu, komanduje nebohé fotografy a případně obíhá, co se už nestihlo vyfotit.

Jak přibývá zelených článků v redakčním systému (ano, články dozrávají opačným způsobem než jablka a další malvice – nejprve jsou červené, později zelenají), naházím články a připravené fotky do sázecího programu (termín „sázení“ textu je odvozen od způsobu tisku používaného v období druhohor – tehdy se kovové odlitky písmen ručně sázely do řádků a výsledným megarazítkem se obtiskla daná stránka) a rychle všechno uložím, než program spadne. Předchozí věta popisovala proces, který trvá několik dní, obsahuje vícero pádů používaného softwaru a je završen tzv. Nocí tahu.

Během Noci tahu je třeba vše dotáhnout a vše se navíc hrozně táhne. Je třeba rozlomit některá nepoddajná dlouhá slova a do patřičných mezí odeslat poslední předložky, které by neměly pro své vlastní dobro zůstávat samy na koncích řádků (což se občas neobejde bez toho, čemu v Americe říkají „collateral damage“), v čemž opět vydatně pomáhá milá korektorka. Potom je nutné ještě několikrát projít celý časopis a vyhostit bezprizorní rámečky, čárky a vzájemně se atakující prvky. Ve tři ráno již pravidelně přichází čas na dofocení poslední chybějící fotky či nakreslení ilustrace.

Halas pak jde mailem všem editorům a redaktorům k nakouknutí, a poté, co nepřijde žádná reakce (kromě posledních reakcí již samými příčestími a předložkami zmožené a pouze citoslovci se vyjadřující korektorky), je s velkou slávou (mí spolubydlící nemají tyto noci rádi) poslán do tiskárny.

Tento popis se však právě začíná stávat historií, protože hledám a nacházím (snad) nadějné nové sazeče, které od příštího čísla začnu plně využívat. Ale další posily jsou vítány. Tudíž pokud se vám na (typo)grafické úpravě Halasu něco nelíbí, neváhejte mě kontaktovat. Jak připomínky, tak nabídky spolupráce jsou vítány.