Tak jsme si je zvolili… Ve studentské komoře akademického senátu naší fakulty nás od teď bude hájit obměněná pětičlenná sestava. Nutno říci, že ne všichni zvolení jsou polstrování senátorských židlí neznalí. Přesto je osazenstvo rozmanité. Mezi senátory najdeme tři šmouly, jednu „žurna čubku“ a ještě další senátorku, pravděpodobně jedinou zástupkyni druhu člověk. Na volbách ale není zajímavé jen složení senátu, které z nich nakonec vzešlo, nebo snad genderová přesila senátorek (tři ku dvěma). Letošní průběh voleb měl hned několik dalších zvláštností. — Nikola Krejčířová, šéfredaktorka Halasu
Ne, nehodlám komentovat samotné výsledky říjnových voleb do fakultního senátu. Spíš jejich samotný průběh. Když jsem na začátku října zaregistroval první programy, kampaně a především naprostou novinku na FSS – společné kandidátky – měl jsem radost a vzpomněl si na dobu před třemi lety. — Stanislav Balík, vedoucí Katedry politologie
Neuvěřitelně vyrovnané. Takové byly poslední volby do Akademického senátu. Po jejich skončení jsem si vzal do ruky kalkulačku a z výsledků vypreparoval několik zajímavých čísel. Devatenáct kandidátů se zredukovalo na pět senátorů. První pětice ale neuspěla nijak drtivě. Posbírala jen 39 % hlasů. Odpad tedy činí málokdy vídaných 61 %. — Pavel Šíma, sima.pavel2@gmail.com
S rozpaky se po necelých jedenácti letech vracím do takzvané své vlasti. Konkrétně do Brna. Do města, které jsem měl vždy spojené především s dávnou návštěvou jednoho punkového koncertu. Tenkrát na hospodu, kde se koncert pořádal, zaútočila parta neonacistů. Vše vyvrcholilo hromadnou rvačkou s několika vážně zraněnými. I když jsem od té doby navštívil Brno ještě několikrát, nikdy jsem se nezbavil paranoidního podezření, že všichni jeho obyvatelé jsou tajnými příslušníky Dělnické strany. Nyní se, plný předsudků, vracím z Vídně do tohoto pochybného města jako Erasmák. — Jan Brož, student vídeňské univerzity na stáži
Studenti, kteří chtějí studovat na Masarykově univerzitě psychologii, se musejí rozhodnout, zda jít na Fakultu filosofickou nebo Fakultu sociálních studií. Obě nabízejí studentům odlišné podmínky studia. — Tomáš Repka
Každý z nás ráno vstane, oblečie sa a ide za svojimi povinnosťami. Ako veľmi ale rozmýšľame nad tým, čo si oblečieme? Podľa Petra Siča, doktoranta sociológie z našej fakulty, je spôsob obliekania ovplyvnený tým, z akej fakulty sme, alebo ešte konkrétnejšie, náš šatník ovplyvňuje to, čo študujeme. — Natália Saganová
V podzimním semestru 2007 Halas ve spolupráci s Institutem pro sociální záležitosti studentů vyhlásil literární soutěž pro studenty naší fakulty. Nedávno jsme si na soutěž vzpomněli a neboť již mnozí zúčastnění na fakultě nadále nestudují, rozhodli jsme se, že ceny si ponecháme a pouze přetiskneme některé zvláště podařené kousky. Tímto se autorům dodatečně omlouváme. — Jan Martinek, poděkování: Jitka Sklenářová (Zima), Janek Ledecký (Do vajec!)
Každý den je plný křižovatek a rozhodnutí. Některá jsou dobrá, jiná špatná, další neopodstatněná či zbrklá. Některých nadosmrti litujeme, některých litují druzí. Poslední dobou stál na takové životní křižovatce Halas a s ním členové redakce. — Jitka Sklenářová
S nejvyššími státními představiteli se studenti nesetkávají každý den. Posluchačům Masarykovy univerzity se taková příležitost naskytla v půlce října. Fakultu sociálních studií navštívil někdejší premiér České republiky Mirek Topolánek a jeho slovenský protějšek Mikuláš Dzurinda. — Jan Brož
Ples Fakulty sociálních studií je skoro stejně starý jako ona sama. A odjakživa byl maškarní. Jednou do roka si studenti připraví masky na zadané téma a vyrazí za zábavou. Letošním tématem je „revoluce“. Ples však není oficiální. Organizují jej totiž sami studenti pod vedením fakultního spolku Přesahy. Tři otázky zodpověděla členka asi patnáctičlenného organizačního týmu Klára Slivoňová. — Pavel Šíma
Studentský klub Krmítko je jednoznačně spojen s akademickým prostředím. Obsluha i zákazníci se rekrutují převážně z řad studentů. A právě studentům klub už několik let nabízí možnost zviditelnit se. Díky Krmítku mohou svým spolužákům ukázat, že umí fotit či kreslit. A Krmítko se zase může pochlubit originální výzdobou, která se pravidelně mění. Momentálně se výstavy střídají každých čtrnáct dní. — Dominika Dufková
Jsou mezi námi tací, jež si svůj den nedokážou představit bez šálku kávy či dvou. Svůj volný čas tráví v kavárně, protože jinak by na přednášce určitě usnuli. Přesně pro ně je určena fotosoutěž „Život kavárníka“, kterou právě pořádá Krmítko. — Dominika Dufková
Tanečné predstavenie „Floss on the edge“ bolo zaujímavým kultúrnym zážitkom. Určité očakávania sa splnili, iné nie. Choreografky a zároveň tanečnice boli len dve: Eva Navrátilová zo súboru Filigrán a Natřikrát a Dagmar Jiříčková z Oorphane a Union Runners. Predviedli publiku polhodinový výstup. — Natália Saganová
Vítej, milý čtenáři, na stránkách kulturní rubriky, která ti počínaje tímto číslem bude zpříjemňovat čas strávený ve společnosti Halasu. Vedle investigativních článků a závažných kauz si své místo konečně vydobyly i recenze a reportáže z kulturních akcí a tobě se tak dostane i trochy té publicistiky, která do každého společenského časopisu patří. Pro náměty navíc nemusíme chodit příliš daleko, ba dokonce ani opouštět budovu naší fakulty, která mnohdy více než akademickou půdu připomíná kulturní dům. Prostory Krmítka slouží jako galerie, dvakrát do měsíce se celé atrium mění v divadelní sál a studentům, kteří usnou na poslední přednášce v přednáškové místnosti se může stát, že se probudí v kinosále. To vše díky několika nadšencům ze studentských spolků, kteří neúnavně rozšiřují naše kulturní obzory a svou alma mater opouští až v pozdních večerních hodinách. Nejrůznějších akcí je tedy požehnaně. Naším úkolem bude vybírat nejzajímavější z nich a zajistit jim věčnou slávu na stránkách Halasu. — Tereza Cajthamlová
Redaktoři Halasu se zeptali osmnácti studentů, kteří volili do akademického senátu, podle čeho se rozhodovali. Dopadlo to asi jako v každých volbách. Záleželo na známostech, programech i pěkné tváři. — Pavel Šíma