Redaktoři Halasu se zeptali osmnácti studentů, kteří volili do akademického senátu, podle čeho se rozhodovali. Dopadlo to asi jako v každých volbách. Záleželo na známostech, programech i pěkné tváři. — Pavel Šíma
Plakátů mají plné nástěnky. Slibů plná ústa. Kandidáti do akademického senátu rozpoutali bitvu o voličské hlasy dříve nevídanou. Také jich kandiduje nevídaný počet – devatenáct na pět senátních křesel. Tohle si uvědomíte, když kráčíte jednoho říjnového rána do školy. — Kateřina Burianová
Studium žurnalistiky na prestižní a výběrové fakultě, co je pět minut od České, je poměrně nevšední záležitostí. Zažil jsem zde již mnohé (například zavádění specializací během třetího semestru studia nebo přednášejícího etiky, který chtěl dávat přepadové testy), leč zatímco na bakalářském stupni mi studium přišlo zajímavé a přínosné, na magisterském si připadám spíše ze setrvačnosti. Na přednáškách potkávám plno svých otrávených spolužáků, kteří studium více přežívají, než prožívají. V pauzách si pak říkáme, že magisterský titul je zde poměrně levný, zato dost o ničem. Uznávám, že lze namítnout, že novinářsky ani sociologicky mé tvrzení velkou hodnotu nemá. Já bych však, coby historik (toť můj druhý, vlastně první obor) namítl, že je historicky dokázáno, že by se mocní měli zajímat o nálady svých poddaných. — Alexandr Průša
Magisterské studium žurnalistiky nemá mezi svými studenty nejlepší pověst. Nebo spíš – nemá vůbec dobrou pověst. Ti nejkritičtější mluví o tom, že nemá žádný smysl ani přínos a že katedra je v rozvratu. Přehánějí? — Alexandr Průša
Zrušené kurzy, změny vyučujících, odchod vedoucího specializace. Na studenty Mediálních studií a žurnalistiky, kteří se zaměřují na Digitální média, čekala na začátku akademického roku řada překvapení. — Tereza Cajthamlová
Na Katedře mediálních studií a žurnalistiky přes léto nelenili. Přepsat bylo nutné rozvrhy i cedulky se jmény vyučujících vedle dveří pracoven. V učebnách se objevilo modernější vybavení a pozornosti bystrého studenta jistě neunikla ani nová pohovka, kterou do pátého patra zakoupili a instalovali sami studenti ze Spolku přátel ptáka Ludvíka. — Tereza Cajthamlová
Zajímavé je, že se s výukou nejdříve začalo (někde) v Brně a ve Zlíně, dvou městech skorosousedech. Dále směrem na západ, v Pardubicích, Praze a Ústí nad Labem, se však započali studenti vzdělávat mnohem později. Toto srovnání komentoval náš rektor Petr Fiala tak, v Evropě jsou semestry či trimestry rozloženy různě. A my sice brzo začínáme, v Německu se ovšem s výukou běžně končí až polovině července. Inu, jiný kraj, jiný mrav, jiný začátek výuky. — Alexandr Průša
Určite nie som jediný, komu pri letmom pohľade na výukový kalendár napadlo, že si z nás asi vedenie univerzity, rektorom počnúc a vrátnikom končiac, robí nemiestne žarty. Pretože ako sa tak zdá, keby začiatok semestra závisel len na profesorskom zbore, výučba by pravdepodobne začala až niekedy v polovici októbra. Počas septembra totiž vedeckí pracovníci žúrujú na vedeckých konferenciách od výmyslu sveta a rozhodne sa im nežiada tráviť svoj čas exhibíciou pred stovkami znudených pohľadov. A ja dodávam – presne tak to má aj byť! — Martin Habčák
Začínáme dříve než jiné fakulty, a to nejenom v republice, ale i v Brně. Ale proč si na to stěžovat, začátek výuky již v půlce září s sebou přináší mnoho výhod. Tedy pokud svůj sociální obor berete upřímně vážně. — Klára Slivoňová
Letos se s výukou na naší fakultě začalo nezvykle brzo, již 15. září. Zatímco si naši rivalové z Fakulty sociálních věd UK začali v klidu a pohodě až 1. října, nám už se v tu dobu psal třetí týden výuky. Málokterý student dychtil po studiu natolik, aby byl z tohoto termínu nadšený. „Asi bych se nehněval, kdybychom začali o týden později,“ potvrdil například student Lukáš Lehotský. — Alexandr Průša
Docentka Šárka Portešová je vývojová psycholožka, která se dlouhodobě zabývá psychologií rozumově talentovaných dětí. V rámci výzkumného Centra MU pro rozvoj nadaných dětí pomáhá s týmem doktorandů odhalovat intelektové nadání u dětí, učí rodiče a pedagogy, jak s takovým dítětem pracovat a na co si dát pozor. — Michaela Juračáková
Hory tlustých učebnic, seminárky odevzdané týden před termínem, hodiny strávené v knihovně a B jako nejhorší možná známka. Některým z nás zkrátka zelené políčko na konci semestru nestačí. Člověk by řekl, že na vysoké šprtům odzvonilo. Není to ale úplně pravda. Mají poctivci oproti lajdákům opravdu takovou výhodu? A odvíjí se skutečně úspěšný život od červeného diplomu? Nejsem si jistá. — Michaela Kolková
Stresy na konci semestru, bezesné noci, šprtání na poslední chvíli, litry silné kávy a energiťáků… Také máte sevřený žaludek, když se řekne „zkoušky“? — Markéta Lankašová
Pokud jste někdy sháněli práci či brigádu, jistě jste museli podstoupit pracovní pohovor. Ten by měl určitým způsobem vypadat a díky spoustě internetových článků si většina z nás dovede představit ty nejzákladnější a nejběžnější věty, které na takovém pohovoru mohou zaznít. Vedle těch obyčejných ovšem zaměstnavatelé nacházejí zalíbení i v méně obvyklých dotazech, které ne každý očekává, a pak i v takových, jež jsou skutečným bonbónkem. Pojďme se podívat na několik z nich. — Markéta Koryčanová
Ubytování na koleji se jen stěží může blížit vysněnému bydlení. Přesto bývají vzpomínky na studentská léta těmi nejbarvitějšími, které si do života odnášíme. Studentů naší fakulty jsme se zeptali, jestli se jim v Brně libí, a do kterého města by se případně rádi přestěhovali. — Markéta Lankašová