Emeritní redaktorka
Studentka žurnalistiky, sociální práce a sociální politiky něco sepisuje od okamžiku, kdy ji ve škole naučili písmena. Když zrovna nepíše články, tak čte nebo hraje divadlo. V Halasu působí šestý semestr, chvíli vedla kulturní rubriku a pak si rok lámala hlavu nad obsahem příštího čísla z pozice šéfeditorky.
Katedra sociální politiky a sociální práce hledá nového vedoucího. V tomto duchu alespoň vyznívá inzerát na katederní nástěnce v prvním patře. Je to informace vcelku překvapivá. Pro mnohé současné studenty to bude už třetí vedení, které podle propozic výběrového řízení musí přijít opět s novou koncepcí. — Tereza Cajthamlová
Česká společnost v poslední době vcelku toleruje, když novináři lžou o tom, že nově vznikající romskou politickou stranu okradl její pokladník, Romové znásilnili mladou dívku nebo trojice snědých mužů brutálně zmlátila patnáctiletého kluka. A okamžitě je médiím odpuštěno, když se zjistí, že pokladník ani zmínění agresoři se nikdy nenarodili a tudíž ani nemohli vykonat to, co je jim přisuzováno. Je obvyklé označovat příslušníky jedné národnostní minority jako „nepřizpůsobivé“ nebo „neplatiče“. Málokoho také překvapí nebo pohorší, pokud je v článcích uváděna etnická příslušnost pachatelů. Samozřejmě pouze v případě, že nejde o Čechy. — Tereza Cajthamlová
V lednu jedu na Erasmus do nizozemského Tilburgu, takže jsem v posledních týdnech pravidelným návštěvníkem internetových stránek tamní univerzity. Protože jsem svého času podobně často sledovala i web naší školy, mohu teď porovnávat. — Tereza Cajthamlová
Skoro každý rok brečíme u piva po první redakční poradě nad tím, že většina studentů nemá o nic zájem. Nikde se neangažují, za nic nebojují. Jejich studentský život se omezuje jen na studium a objevování brněnských hospod. Letos byl ale začátek semestru mnohem veselejší. Naše řady posílila desítka nových redaktorů. A my jsme pro to nemuseli skoro ani hnout prstem. Přihrála nám je nově vzniklá studentská organizace Munie. — Tereza Cajthamlová
Vyučující oboru sociální práce mluví o supervizi snad v každé své přednášce. I studentky Veronika Mrtvá, Jana Zelinová a Eva Bližňáková už ví, že nejde o vulgarismus, ale řeč je o nástroji pro zvládání pracovního stresu. — Tereza Cajthamlová
Redakce časopisu Halas se omlouvá za chybnou informaci, která vyzněla z článku Alžběty Mrázové „Studijní je studentova pravá ruka, zvlášť v úředních hodinách“. Problematická je následující část textu: — Tereza Cajthamlová
Zdálo by se, že jakmile nechá vedení fakulty rozdělování stipendií pro spolky přímo v rukou studentů, nikdo už si nebude stěžovat. Nová podoba stipendia však vyvolala mezi studenty bouřlivé diskuse. Ačkoliv tvůrci stipendijního modelu přišli s průhledným a efektivním systémem, malý rozpočet potřeby spolků nepokryje ani z poloviny. Nedostatek peněz a počáteční potíže s administrativou patřily mezi hlavní výtky letošních žadatelů. — Tereza Cajthamlová
Profesor a bývalý děkan Ladislav Rabušic se na panelové diskusi o vývoji katedry sociologie a vzniku naší fakulty nechal slyšet, že ho „naštvaly“ články dvou redaktorek Halasu, toho času na Erasmu v Litvě a Německu . Podle popisu lze bezpečně identifikovat Hripsime Zohrabyan a Vendulu Karáskovou. Obě redaktorky své texty opřely o vlastní zkušenosti z přednášek na české a zahraniční vysoké škole. Mimo jiné si všimly i toho, že na cizích fakultách měly možnost navštěvovat kurzy v komornějším počtu účastníků. Chválily ale také aktivnější přístup studentů nebo vstřícnost a otevřenost vyučujících k diskusi. — Tereza Cajthamlová
Pro klid na pracovišti či ve škole je nezbytně nutné mít dobré vztahy s lidmi, kteří se starají o technické a úklidové služby. Poznala jsem to už na gymnáziu. Zatímco studenti z ostatních tříd nadbíhali profesorům, lidé z našeho ročníku nikdy nezapomněli pozdravit školníka nebo uklízečku. Každý měsíc jsme pořádali filmová promítání a čas od času jsme ve škole dokonce přespali, když jsme vydávali noviny. Pro všechny naše aktivity bylo výhodné udržovat dobré vztahy se strážci klíčů. — Tereza Cajthamlová
Dobešova vysokoškolská reforma rozdělila akademickou obec na dvě poloviny – odpůrce navrhovaných změn a jejich zastánce. Profesor z katedry sociální práce a sociální politiky Libor Musil patří do první skupiny. Problémy českých vysokých škol zná z pohledu pedagoga, výzkumníka i bývalého člena pracovní skupiny Akreditační komise. — Tereza Cajthamlová
„Vyjíždějte za studiem do zahraničí!“, „Neprodlužujte studium!“ opakují nám učitelé i proděkani každý semestr. Kdo by si však pomyslel, jaký mezi oběma povely může být rozpor. Ba co víc, že uskutečnění jednoho příkazu může znemožnit splnění druhého. — Tereza Cajthamlová
Ještě v lednu znali Václava Drozda jenom jeho spolužáci, kteří se s ním učili na zkoušky. O měsíc později stál vedle emeritního rektora Masarykovy univerzity Jiřího Zlatušky a profesora Libora Musila. Oba akademici ho v aule plné lidí pozorně poslouchali a on trochu nervózně vyjmenovával důvody, proč odmítnout školné na univerzitách. V dalších dnech se student filosofie a environmentálních studií stal mluvčím šestitisícového davu, který na protest proti návrhu vysokoškolské reformy pochodoval centrem Brna. — Tereza Cajthamlová
Mají si studenti za studium platit, nebo by mělo být terciární vzdělávání pro všechny zadarmo? Tato otázka rozdělí diskutéry další z Masarykových debat, která se uskuteční 21. února od 17 hodin v sále B. Bakaly. — Tereza Cajthamlová
Legendy a báchorky provází lidstvo od nepaměti. Fámy, které skutečnost všelijak překrucují a upravují, se přitom mnohdy šíří rychleji než fakta. Prváci se tak dozví o vířivce v šestém patře dříve, než odevzdají první seminárku. Přípravy na každý test spustí na sociálních sítích vlny hysterie z nových a dosud neznámých tematických okruhů, na které se vyučující zcela určitě zeptá. — Tereza Cajthamlová
Naše fakulta v lednu otevře detašované pracoviště v obci Přísnotice, ležící v bývalém okrese Krno-venkov. Akreditaci na nové obory a kurzy tady získaly celkem tři katedry. Vzdělávat by se tu měli hlavně politici a úředníci z krněnského magistrátu, kteří jsou často vystaveni tlaku veřejnosti a zatím si s ním neumí poradit. — Tereza Cajthamlová