Párty, zábava, oslavy. To vše se pojí se začátkem podzimního semestru a my pro vás máme další žhavý tip k zapsání do diářů. — Marie Drahoňovská
Jednoho zimního večera mě napadl fakt šílený nápad. Co kdybych se stala zdravotníkem? Při troše hledání jsem zjistila, že k tomu člověku stačí absolvovat čtyřdenní kurz, a pokud zvládne závěrečné zkoušky, je z něj licencovaný zdravotník. Říkala jsem si, že bude fajn umět někomu zachránit život, a tak jsem se na jeden takový kurz vydala. — Viktorie Pokorná
V posledním akademickém roce měli studenti politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity poprvé možnost profilovat se v rámci svého bakalářského programu. Nově tak mladí politologové mohou svůj zájem už od začátku soustředit na jednu konkrétní oblast studia. Studenti si vybírají celkem ze čtyř profilací, jakými jsou Politické myšlení a současná demokracie, Komunikace v politice, Volební studia a Politika v západních demokraciích. — Tereza Hálová
Projekt SPOLU patrí medzi najväčšie projekty, ktoré vznikli pod Českou asociáciou študentov psychológie. Vďaka nemu získajú budúci psychológovia cennú prax a skúsenosti, ktoré im učenie a teória nedajú. Marie Galatíková a Klára Čapková sú študentky fakulty sociálnych štúdií a v tomto projekte, ktorý rýchlo prerastá do celonárodnej úrovne, pôsobia ako koordinátorky a členky organizačného tímu. — Samuel Prílepok
Krásu každý pojímá jinak. Záleží třeba na tom, v jaké době se narodil, na jakém místě žije, jakými lidmi se obklopuje nebo zkrátka jen na tom, jakým je člověkem. Od dob antických až do dneška člověk nad krásou přemýšlí a nechává se jí ovlivňovat. Někdy se člověk krásou dokonce nechá trápit. Že to ale nemá cenu, věděl už i Shakespeare, jelikož „krása tkví v oku pozorovatele.“ — Marie Drahoňovská, Zuzana Kašparová
Fakulta sociálních studií letos slaví 18. výročí svého založení. Významné jubileum druhé nejmladší fakulty Masarykovy univerzity si kantoři společně se studenty připomněli při příležitosti Dnů fakulty. Bohatý dvoudenní program nabízel představení nejlepších bakalářských prací čerstvých absolventů, výstavu fotografií ze života akademické obce či slavnostní celofakultní shromáždění s vyhlášením vítězů soutěže o nejlepší disertační práce a předáním stipendií I. A. Bláhy a Cen děkana. Jelikož i v těchto dnech bylo na chodbách rušno, ptali jsme se studentů, co by fakultě k narozeninám vzkázali. — Tereza Hálová
Po stole klouže sklenička, dokud vlak úplně nezastaví. Držím ji a směji se na svého parťáka. Sedět na cestě do Vídně v restauračním voze je věc, kterou určitě udělám i příště. Za necelých devadesát minut vystupujeme na zastávce Wien Hauptbahnhof. Vídeň nedávno již pošesté vyhrála první příčku v žebříčku Nejlepších měst k životu. Kromě tedy toho, že mám Vídeň zapsanou hluboko v srdci, jsem přijela, abych zjistila proč. — Anna Zemánková
Dvacetiletý sportovec a student fyzioterapie, Petr Pliska si na gymnáziu hlídal každou kalorii, dodržoval všechny doporučené dávky vitamínů a nakonec si i sestavováním jídelníčků na míru přivydělával. S příchodem na univerzitu se však jeho pohled na kontrolu stravy změnil. Základní je podle něj střídmost, ale občasný prohřešek, třeba ve formě smaženého jídla, si dopřeje rád. — Markéta Lankašová
Studentka žurnalistiky a environmentálních studií naší domovské fakulty Marie Mrázová má poněkud neobvyklý koníček. „Pole dance, tanec, v němž se snoubí flexibilita, posílení celého těla s prvky akrobacie. Nesmírně obtížný, avšak zábavný sport, který spojuje eleganci, smyslnost a ženskost,“ říká tanečnice. — Tereza Hálová
Drahá Lucia, — Petra Nagyová
Pojem krása a to, jak jí vnímáme, je velice relativní. Každý z nás je originální tím, jak vypadá, jak se chová a také pro to, co se mu líbí. Co se líbí studentům naší univerzity na klucích a co na holkách? — Marie Drahoňovská
Když se řekne Sexistické prasátečko, nemyslí se tím žádné vyzývavé zvířátko v chlévě, nýbrž soutěž organizovaná hnutím Nesehnutí. Ta se snaží najít nejvíce sexistickou reklamu ve veřejném prostoru naší republiky. O fungování soutěže, ale také o tom, jak krásu prezentují reklamní agentury, mluvila její koordinátorka Petra Havlíková. — Přemysl Šimák
Žijeme v době, kdy je laťka pomyslné dokonalosti zvednuta až příliš vysoko. Jen hrstce šťastných se podaří zdědit ty správné geny a k této hranici se alespoň přiblížit. A nám ostatním nezbývá nic jiného než se mořit v posilovně, hladovět, utrácet majlant za kosmetiku, která nám zakryje všechny nedokonalosti na obličeji a trávit hodiny u kadeřníka s vidinou dokonalého účesu podle té či oné hollywoodské hvězdy. Ale co kdyby tady byl i jednodušší způsob? — Viktorie Pokorná
Všichni dnes mohou být krásní – i ti, kteří nevyhráli v genetické loterii západních ideálů. Všichni mohou mít stejný symetrický nos, plné rty a lícní kosti Benedicta Cumberbatche. Všichni si mohou dát na čelo vytetovat sériové číslo a pochodovat na nejbližší kliniku plastické chirurgie. I přesto, že se z každého kouta ozývá volání po originalitě, plastika se stává čím dál tím rozšířenější. Po ulicích pak běhají jenom originální kopie. — Terézia Ferjančeková
Ačkoli se na první pohled zdá, že sport a krása spolu vůbec nesouvisí, opak může být pravdou. Ve sportovním odvětví najdeme i disciplíny, které krása ovlivňuje. V krasobruslení se dostávají body za estetický dojem, moderní gymnastika je přehlídkou roztodivných kostýmů a pro synchronizované plavání dokonce vymysleli make-up, který se ve vodě nesmyje (což je podle mě poněkud kontraproduktivní, vzhledem k tomu, že jim většinu času z vody netrčí nic jiného než nohy). Já jsem byla ale nedávno svědkem situace, kdy tahle snaha oslnit zevnějškem poněkud překročila únosnou mez. — Viktorie Pokorná