Jak moc americká je Americká univerzita v Bejrútu? A jaký obchod je přímo naproti hlavní bráně kampusu? (Odpověď na druhou otázku najdete na konci článku.) — Pavel Šíma
Po delší pauze jsme se k dalšímu zasedání sešli ve čtvrtek 6. listopadu. Na zasedání, alespoň fyzicky, již nebyla přítomna odstoupivší Lenka Juřenová, přesto jsme si jí i tak užili – valnou část agendy naplnila volba a delegace zástupců do funkcí právě po Lence. Naopak nově se zasedání zúčastnila Klára Slivoňová, naše šéfredaktorka, nikoli jako přihlížející divák, nýbrž jako účastnící se nově zvolená senátorka. Vyhrála nervydrásající hlasování, o jehož vyhlášení jsem psal v minulém čísle, kde byla jedinou kandidátkou. Čekalo se tak, jestli bude i vítězkou morální, tedy jestli získá více hlasů než „zdržel(a) se hlasování“, což je meta, kterou v minulých studentských volbách všichni kandidáti nezdolali. Klára však ano, tedy je plnohodnotná senátorka. — Alexandr Průša
Někteří z nás se s ním potkávají v kurzu Úvod do novinářské fotografie. My ostatní se s ním můžeme setkat prostřednictvím jeho fotografií. Otto Ballon Mierny. — Iveta Zieglová
Mezinárodní den studentů je v našich končinách spojen se státním svátkem Dne boje za svobodu a demokracii. To jsou hned dva důvody k oslavě na půdě fakulty. V rámci celodenního programu se 17. listopadu objeví i divadlo. V aule se Divadlo Feste vrátí do doby staré devatenáct let. Představení Osmdesátdevět je zajímavé z více důvodů. — Jan Perla
Přijdete na přednášku, sednete si, a hodinu a půl posloucháte výklad učitele. To je nejběžnější scénář, podle kterého se na naší fakultě vyučuje. Ale zkuste si představit, že si přijdete na seminář hrát, kreslit či skutečně diskutovat. Ano, i na Fakultě sociálních studií jsou vyučující, kteří nechtějí své žáky nudit jednotvárným výkladem, ale aktivně je do výuky zapojit. — Hana Trčková
Někdo je obdivuje, jiný jim závidí, pro třetího jsou to šprti k pohrdání – studenti s prospěchovým stipendiem. Jen jeden z každého oboru se jím stane. Jsou to lidé různí. Není ale pravda, že by to byli ti nejlepší. — Pavel Šíma
Průšovo umělecké-úchylné divadlo, neboli PUD, oblažilo diváky již třetí derniérou svého kabaretu Disciplinární řádění. Svou taškařici zahrálo 15. října v atriu pro nečekaně velký počet diváků – ti se naskládali dokonce i do oken ve druhém podlaží. PUD opět názorně ukázal, co by se dle disciplinárního řádu rozhodně nemělo dělat, svůj počin tentokrát stylizoval do podoby pořadu Věřte – nevěřte. Příště se umělečtí-úchylní divadelníci předvedou v úterý 2. prosince v aule, kde je od 19:45 čeká derniéra hry Potopy. Kromě divadelních zážitků budou servírovat i kulinářské, chystá se malý raut! — – bez podpisu –
Zapínáte pravidelně televizi na svůj oblíbený seriál? Spravujete si profil na MySpace? Využíváte Skype nebo QIP? Zachvacuje vás panika pokaždé, když se nemůžete přihlásit do ISu? Ať už jste studenty environmentalistiky nebo mezinárodních vztahů, bez pohybu ve virtuálním prostoru byste dnes stěží obstáli. Právě nová média a s nimi související virtualita jsou předmětem zájmu Davida Kořínka (38), vedoucího specializace digitální média na Katedře mediálních studií a žurnalistiky. — Martina Pelcová
Studujeme ve městě, které není ani hlavní, ani největší v naší vlasti. Je to jakási dvojka za Prahou. Studujeme na univerzitě, která není ani nejstarší, ani nemá takovou tradici, jako Univerzita Karlova. Podle zbytku naší vlasti pokulháváme za karlovkou. My to můžeme přijmout a dodávat, že v něčem jsme přece jen lepší, anebo k naší názorové výbavě může patřit přesvědčení, že jsme ve všem lepší než ti nafoukanci tam v Praze, přičemž oni mají pouze dobré, historií dané jméno. — Alexandr Průša
Když Václav Štětka maturoval, chtěl se věnovat novinářskému řemeslu. Na Masarykovu univerzitu sice nastoupil jako student sociologie a historie, ale poté, co na Filozofické fakultě otevřeli nový obor žurnalistika, neváhal a ke svému dvouoborovému studiu si přidal obor třetí, o němž doufal, že ho přivede k práci v médiích. Novinářem z povolání se však nakonec nestal. Místo aby mediální obsah vytvářel, rozhodl se, že ho bude raději studovat a odborně zkoumat. — Hana Trčková
Naše fakulta stále oslavuje své desetileté výročí. Další akce, která se chystá, však není svým způsobem určena pro studenty. Jde totiž o setkání studentů bývalých, tedy absolventů. V sobotu 22. listopadu se vrátí na svoji alma mater. Někteří ovšem uvidí budovu poprvé, protože studovali ještě na té staré. — Jan Perla
šéfredaktor: Klára Slivoňová zástupkyně šéfredaktora: Nikola Krejčířová editoři: Alexandr Průša, Hanka Trčková fotoeditor: Jan Martinek — Alexandr Průša
I v naší moderní, dle některých postmoderní, a dle úplně jiných post-postmoderní době stále ještě ke studentovi patří kniha. Dříve měly knihy vazbu z pravého zlata, vážily několik kil a byly součástí kostelních či hradních pokladů. Málokdo je četl. Jejich pořízení si mohlo dovolit jen několik málo lidí tehdejšího světa. Dnes si knihu může dovolit každý a nechce-li se mu investovat do knihy nové, stačí zajít do antikvariátu. Právě těm jsme věnovali naši přílohu. Obhlédli jsme brněnské antikvariáty, podívali se, jakou mají nabídku, pokusili se o srovnání cen u některých vybraných titulů a také vám prozradíme, jak se do oněch antíků dostanete a zda si od vás také nějakou knihu koupí. Knihám zdar a starším zvláště! — Alexandr Průša
Výkupní ceny: Jack London, Mořský vlk — je to spíš na tabulčičku, ale dělal to Igor
Palackého třída 95 — Igor Dostál