Publicistika | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 33. ročník

11. a 12. března 2010 oslavili evropští ministři školství desáté výročí zahájení Boloňského procesu. Hlavním cílem tohoto evropského programu bylo sjednotit evropské terciární školství a zvýšit tak jeho prostupnost. Šlo o to, umožnit studujícím vystudovat bakalářské studium v jedné zemi a na magisterské studium se bez problémů s uznáváním diplomu vydat do země jiné, popřípadě strávit během studia jeden semestr na zahraniční univerzitě tak, aby to bylo součástí studia na univerzitě domovské. — Lucie Jarkovská, asistentka Oddělení genderových studií, Katedra sociologie

Tak. Sedím tady, hledím na bílý virtuální papír, uvědomuji si, že kdesi na druhém konci internetu (informatický vtípek) sedí nervózní editor Halasu a já stále nemám hotové senátní okénko, ačkoli čas uzávěrky již minul. Ale což, může si za to sám – o čem tak mám nyní psát, když mi vše podstatné a zajímavé ve svém článku vyfoukla Jitka Sklenářová. — Pavel Šíma

Na okénko Stanislava Balíka z minulého čísla přišla následující reakce od studenta fakulty. Protože považujeme článek za podnětný a obohacující diskusi, rozhodli jsme se jej otisknout v plném znění. — Ondrej Lunter

Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Podobně i my jsme dlouhá léta pouze pozorovali ubývat vodu ze studánky, ale, jak říká další kapalné přísloví, náš pohár trpělivosti přetekl. Jistě se nyní zeptáte, kdo jsme „my“ a „trpělivost“ s čím? Nuže, „my“ jsme v užším smyslu dva studenti podepsáni níže, v širším smyslu však zastupujeme mlčící většinu, která se rozhodla zastavit otáčky spirály mlčení a už dále nehodlá tolerovat nekalé machinace seskupení okolo Alexandra Průši. — Albert Kšiňan, Petr Doležal – koalice PANDA

V redakci jsme dlouze diskutovali o tom, jestli otevřený dopis koalice PANDA vůbec otiskneme. Každému z nás bylo hned po přečtení jasné, že většina toho, co pánové Kšiňan a Doležal píšou, jsou v lepším případě nepodložené spekulace, v horším čisté lži. Spousta z nás z toho měla pocit, že se jen snaží zneužít stránky našeho časopisu, aby mohli uštědřit několik podpásovek člověku, který jim leží v žaludku. Na něčem takovém bychom se neradi podíleli. Na druhou stranu se nám nechtělo „cenzurovat" příspěvek do rubriky Tribuna, kterou jsme zakládali jako otevřenou naprosto všem FSSákům s jakýmikoliv názory. Nakonec nám s rozhodováním pomohl samotný napadený Alexandr Průša, kterému jsme dali dopis přečíst. K osočením se postavil nebojácně a řekl, že se jim bude bránit oficiální cestou. Jeho reakci si můžete přečíst v okénku „Ze Senátu“ jinde v tomto čísle. I my však musíme vyvrátit nepřesnosti, které autoři otevřeného dopisu hlásají o naší redakci. — za redakci Halasu Pavel Šíma, šéfeditor

Jestli nesneseš kritiku, nelez na akademickou půdu. Tohle měl někdo říct režiséru Oliveru Malinovi Morgensternovi, než si k nám na fakultu přinesl k promítání svůj film Zatemněná demokracie a s ním přivedl i ministra vnitra Martina Pecinu. — Pavel Šíma, sima.pavel2@gmail.com

Pěknou vizi jsem měl. Rok v Libanonu, odstup od Halasu a vědomí nástupu do funkce šéfeditora mi poskytly vzácné podmínky pro vykřesání, zaznamenání a uspořádání nápadů. Měl jsem jasnou koncepci a těšil se, až Halas s její pomocí pozvednu na novou úroveň. — Pavel Šíma

Listopadové zasedání senátu se zabývalo především penězi a personálními záležitostmi. A fakulto div se, mnohem zajímavější a dramatičtější podívanou nabídly personální záležitosti, tedy jedna z nich – volba předsedy senátu. — Alexandr Průša, senátor