Vo štvrtok 20. októbra sa na našej fakulte uskutočnila prezentácia všetkého možného, čo súvisí s tohtoročným aprílovým kongresom Európskej federácie psychologických študentských asociácií (EFPSA). Dovolím si tvrdiť, že účastníkom sa to, čo odznelo, relatívne pozdávalo, a že si z prezentácie aj čosi odniesli (a to som ani nemusel zdôrazňovať, že si žiaden nábytok, elektroniku ani bytové doplnky z učebne odniesť nemožno). Nuž a keďže nás bolo spoluprítomných pomenej, neostáva mi nič iné, len referovať tým, ktorí sa nedostavili, o čom sa akademicky diskutovalo.

Lobby se po neúspěšných protestech vrátil opět na své místo do výtahu a všechno je zase při starém. Vlastně ne tak docela. Po zámítnutí všech požadavků si chtěl zlepšit životní podmínky sám. Jenže to se mu tak úplně nepovedlo. Překlepy a klamavou reklamu nikdo nemá rád. Teď už ani chudák Lobby.

Světem občas proletí nějaká ta módní vlna a podle všeho je teď zrovna v kurzu něco #occupy. Lidé se někde potkají, tam jsou a povídají do megafonu, co se jim nelíbí. A prý je jich moc, říkají vždycky. Aktuálně jsme se dozvěděli, že prý bychom se všichni měli vydat před budovu fakulty a tam #occupy. Jdem? A na závěr otázka pro příznivce konspiračních teorií: Myslíte, že to celé z reproduktoru ve výtahu zorganizoval skřítek Lobby?

Dvojčata jsou dva jedinci, kteří vznikli zmnoženým těhotenstvím u člověka nebo u savců rodících obvykle jen jedno mládě. Dvojčata jsou: jednovaječná – vznikají rozdělením rýhující se zygoty ve dvě části z jednoho oplodněného vajíčka; dvojvaječná – vznikají současným oplozením dvou vajíček, mohou být tedy rozdílných pohlaví. U člověka připadají přibližně na 80 porodů jedna dvojčata. Na vznik dvojčat mají vliv také dědičné faktory. (zdroj: cs.wikipedie.org)

Říká se, že naše země je demokracií. Svobodným státem, kde každý rozhoduje o svém životě podle vlastní libovůle. Není to však pravda. Někteří lidé stále nemohou činit, co jiným přáno jest. Bude snad Doc. RNDr. Evženie Hubáčková Ph.D. naší fakultní Rosou Parks? A koho nepustí sednout?

V našich životech se setkáváme s různými entitami. A ať už si pod pojmem „entita“ představíte cokoli, jistě víte, o čem mluvím. Jenže nyní, nějaký ten týden po začátku semestru, se čas od času vynoří cosi. Cosi nebezpečného. Zrádného, zprvu nekonečně vzdáleného, ale setsakramentsky podlého a vyčuraného!

Na vývěsce je k nalezení množství inzerátů: Hledáme právě tebe do call centra! Máme zlobivé dítě, pohlídáte nám jej na měsíc? Pomoz mi propánajána s matematikou! Naše dvě hlavy – ano, už jsou opět dvě – se také rozhodly si něco málo přivydělat a odpověděly na nabídku jakéhosi psychologa. Kdo však mohl tušit, že nemají figurovat coby subjekt…

Druhý díl letošního komiksu (první byl přivítávací ) a hned takhle vážné téma? Ale vůbec ne, je třeba vše brát s nadhledem a především s humorem. Chudák skřítek Lobby, hlas našich výtahů. Mají vůbec povolené návštěvy?

Začátek nového akademického roku je velmi speciální příležitost, proto jsme se rozhodli připravit pro vás velmi speciální komiks! Jeho prostřednictvím chceme přivítat všechny studenty zpět na fakultě, zároveň se však snažíme ulehčit přechod na vysokou školu všem našim prvňáčkům.

„Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu,“ praví učitel národů Jan Amos Komenský. Bez prožitku naučené látky se navíc informace z paměti snadno vytratí. Nikdo vám ale nesebere zkušenost ze setkání s bezdomovcem nebo člověkem závislým na drogách. Novinovou zprávu se naučíte opravdu rychle psát až s editorem nervózně podupávajícím za vašimi zády. A vztah k přírodě získáte spíš prací na ekologickém projektu než pouhou četbou odborné literatury.

V čase, kdy berete do ruky tento Halas, už nejspíš máme nového člena či členku studentské komory senátu a jsme tedy zase v plném počtu jedenácti senátorů. Nicméně v době, kdy píšu tento text, vrcholí předvolební kampaň zájemců o uvolněný post ve studentské senátní komoře. Stávající studentští senátoři se při této kampani například mohli dozvědět, že nejsou víc než keriéristi honící si vlastní ego, kteří jsou velmi vzdálení svému poslání – obraně studentských zájmů.

„Demokracie je diskuse,“ hlásá okřídlený výrok Tomáše Garrigue Masaryka. A kultivovaná demokracie znamená kultivovanou diskusi, dodávám já. Základní prostor, v němž by se kultivované diskuse o společenských otázkách měly v liberálních demokraciích odehrávat, představuje společně s (veřejnoprávními) médii akademická půda. Veden tímto přesvědčením jsem proto před časem uvítal zprávu, že se na Fakultě sociálních studií z iniciativy studentů rozjede cyklus Masarykových debat.

Příletová hala na Beirut international airport, 14. února 2011, dvě hodiny odpoledne. Sporo odeté ruské slečny fajčia pri odpadkovom koši, hneď vedľa nápisu NO SMOKING. Pripaľuje im týpek v maskáčoch. Tých je to asi dvacet až třicet. Ešte zopár nenápadných ľudí, kňaz a ja. Hala sa pomaly vyprázdňuje, no ja nie a nie sa dostať von.

V řeckém hlavním městě se člověk nenudí. Pořád mě zde překvapuje něco nového. A jak vypadá takový jeden den v životě studenta na Erasmu?

Mám jednoho spolužáka – říkejme mu třeba Gabriel. Asi končí na FSS. Nemůže si dovolit platit čtyřiadvacet tisíc za semestr. „Lajdák! Dobře mu tak,“ pomyslíte si asi. Bohužel tomu tak není. Gabriel je jedním z nejchytřejších a nejpoctivějších studentů, co jsem měl tu čest na fakultě poznat. V seminářích patří k nejaktivnějším a za těch pět let jsem ho snad ještě nikdy neviděl jinak, než s knihou v ruce. Jednou jsem ho dokonce spatřil, jak si čte při čekání na autobus. Ve stoje na zastávce v chabém světle pouliční lampy.