Studentští slammeři se na naší fakultě utkali ve středu 30. března. Slam poetry se v atriu konala už potřetí. Letos své síly změřilo sedm soutěžících – Barbora, Zuntych, Tomáš, Mirek, Martin, Rudo a Martina. Ve dvou kolech se každý z nich snažil v časovém limitu tří minut zaujmout verši vlastní tvorby. Jejich výkony hodnotili porotci vybraní z publika. Své vítězství z minulého ročníku obhájil slammer Mirek Kynčl.

Týden se s týdnem sešel a středa zase jednou znamená komiks – dnes se v Černé krabici premiérově setkáte s Lobbym. Vzpomeňte si na něj, až příště pojedete výtahem.

Představování hrdinů, postaviček, které jsou dost možná velice skutečné, pokračuje i třetím dílem Černé krabice. Vážění čtenáři, seznamte se s Robertem.

Jak bylo slíbeno, po týdnu přinášíme další díl Černé krabice. Dnes máte možnost poprvé se setkat s dalším hrdinou našeho komiksu. Tedy, s dvojicí hrdinů…

Když jsem se s dvacetidvou­kilovým kufrem ocitla v přistávací hale na letišti Eleftherios Venizelos a poprvé se nadechla aténského vzduchu, pocítila jsem dokonalý klid a úlevu. Konečně jsem byla na místě, které jsem si vysnila. To jsem však ještě nevěděla, co mě čeká. Boj s chaotickou dopravou, alfabetou, byrokracií a také snad s větrnými mlýny.

Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil náš nejnovější počin – halasácký komiks Černá krabice. S odvahou a odhodláním věříme, že v brzké době už středám nikdo neřekne jinak než komiksové středy!

“I believe that homosexuality is a biological disorder, a disease. It is something that should be treated. Thus, I don’t think positively about same sex marriages. Our ministry doesn’t have any studies about them. There’s no demand communicated to us anyway.”

Před časem v Halasu Lucie Jarkovská komentovala problém využitelnosti vědeckých poznatků a argumentovala, že nejen stát, ale i sociální hnutí a neziskové organizace mohou být legitimními příjemci plodů vědeckého bádání. Je-li teze postavena takto, nemám důvod ji nepodpořit. Stát rozhodně nemá mít monopol na užití expertního vědění vzešlého z činnosti veřejných institucí. V autorčině argumentaci jsem také našel formulaci, v níž připomíná, že „věda dělaná v zájmu třeba znevýhodněných skupin přináší užitečné poznání“. V ní vidím potenciální kámen úrazu.

Když jsme se v Bruselu zabydlely a zvykly si na každodenní evropskonovinářský pracovní rytmus, začaly jsme si užívat. Nejvíce zážitků mají naše žaludky. Jednou z hlavních věcí, kterou se Belgie liší od našich končin, je gastronomie. Místní lidé nejsou zvyklí odbývat se tím, co je zrovna v Tescu ve slevě, a vaří tak dobře, že je každé jídlo pochoutkou. Jejich tajemství je jednoduché – všechny suroviny kupují čerstvé a poctivé na místních trzích.

Poslední zasedání v tomto roce se neslo téměř v předvánočním duchu. A to nejen kvůli sněhu za okny, ale i s ohledem na poklidný průběh schůzování. Loňské drama se neopakovalo a předsedu i místopředsedy z obou komor jsme zvolili v až nečekaném konsensu.

Sice pozdě, ale přece, by možná stálo za to, vysvětlit, proč ona facebooková skupina (Protestuji proti disciplinárnímu řízení za vyvěšení naskenované knihy do ISu pozn. red.) vznikla a proč přilákala takový zájem.

Absolventka pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové představila na naší fakultě grafiky z knihy Můj domácí sebezpyt. Kniha vychází z její závěrečné práce, která byla oceněna jako nejlepší absolventská práce roku 2007. Originální grafická zpracování zaujala také Okrašlovací spolek, jenž výstavu ve třetím patře pořádal.

Průšovo úchylné-umělecké divadlo nebo také zkráceně P.U.D. fungující pod vedením všestranného Alexandra Průši je divadelním souborem naší fakulty, souborem netradičním a s velmi podivným názvem, zato ale se zajímavými a originálně ztvárněnými představeními. Za své pětileté fungování se v něm vystřídalo již bezmála padesát herců, kteří si vyzkoušeli jak hry původní, tak převzaté, stejně jako hry „tak napůl“. Pro své zcela první představení Potopa si například vypůjčili a dle vlastních potřeb upravili dvě hry Davida Drábka, jednoho z držitelů ceny Alfréda Radoka.

P.U.D. známe nejen díky jejich hrám, ale do povědomí se divákům vetřeli také svébytnými kabarety s tematikou disciplinárního řízení. Na činnost studentského divadla s opravdu nezapomenutelným názvem jsme se zeptali jeho zakladatele, vedoucího a jednoho z režisérů, Alexandra Průši.

„Šprechtění jist Špáss!“ To jsme si mohli v říjnových dnech přečíst v atriu naší fakulty na malé a docela nenápadné výstavě pojmenované podivným nečeským slovem „Čojč“.

Milé čtenářky, milí čtenáři,

udělali jste nám velkou radost. Výtisky prvního čísla jste si za dva dny bleskurychle rozebrali a potěšila nás i hojná účast v průzkumu sexuálního chování studentů naší fakulty. Nasbírali jsme více než 200 vyplněných dotazníků. I méně zkušenému statistikovi je jasné, že zkoumaný vzorek je dostatečně velký, abychom na výsledcích výzkumu mohli založit téma prosincového čísla. I na Facebooku se Halasu podařilo získat spoustu nových fanoušků. Děkuji vám, pomohli jste Halasu vstát z mrtvých!