Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Podobně i my jsme dlouhá léta pouze pozorovali ubývat vodu ze studánky, ale, jak říká další kapalné přísloví, náš pohár trpělivosti přetekl. Jistě se nyní zeptáte, kdo jsme „my“ a „trpělivost“ s čím? Nuže, „my“ jsme v užším smyslu dva studenti podepsáni níže, v širším smyslu však zastupujeme mlčící většinu, která se rozhodla zastavit otáčky spirály mlčení a už dále nehodlá tolerovat nekalé machinace seskupení okolo Alexandra Průši.

V redakci jsme dlouze diskutovali o tom, jestli otevřený dopis koalice PANDA vůbec otiskneme. Každému z nás bylo hned po přečtení jasné, že většina toho, co pánové Kšiňan a Doležal píšou, jsou v lepším případě nepodložené spekulace, v horším čisté lži. Spousta z nás z toho měla pocit, že se jen snaží zneužít stránky našeho časopisu, aby mohli uštědřit několik podpásovek člověku, který jim leží v žaludku. Na něčem takovém bychom se neradi podíleli. Na druhou stranu se nám nechtělo „cenzurovat" příspěvek do rubriky Tribuna, kterou jsme zakládali jako otevřenou naprosto všem FSSákům s jakýmikoliv názory. Nakonec nám s rozhodováním pomohl samotný napadený Alexandr Průša, kterému jsme dali dopis přečíst. K osočením se postavil nebojácně a řekl, že se jim bude bránit oficiální cestou. Jeho reakci si můžete přečíst v okénku „Ze Senátu“ jinde v tomto čísle. I my však musíme vyvrátit nepřesnosti, které autoři otevřeného dopisu hlásají o naší redakci.

Halas se snaží přinášet nové a zajímavé informace. Občas však spolupráce se zaměstnanci fakulty není jednoduchá. Týká se to hlavně Centra informačních a komunikačních technologií (CIKT), sídlícího na naší fakultě ve druhém patře. Technici o své práci tvrdošíjně odmítají promluvit.

Jestli nesneseš kritiku, nelez na akademickou půdu. Tohle měl někdo říct režiséru Oliveru Malinovi Morgensternovi, než si k nám na fakultu přinesl k promítání svůj film Zatemněná demokracie a s ním přivedl i ministra vnitra Martina Pecinu.

Postáváme s kolegy u cedule ATRIUM DOČASNĚ UZAVŘENO. V tichu je slyšet ukapávání slin na dlaždice. ddtv Švédské stoly již čekají, až je účastníci konference ve večerních šatech a padnoucích oblecích s chutí zpracují. Tahle hostina je pro vyvolené. Nejen chlebíčkem je však akademik živ. Důležité jsou též pokrmy duševní, na které je vlastně univerzita specialistou k pohledání.

Bojové skúsenosti – FSS MU. Momentálna misia – Uniwersytet Wrocławski. Hodnosť – zahraničný študent. Spôsob boja – partizánsky. Úloha – prežite…

Pěknou vizi jsem měl. Rok v Libanonu, odstup od Halasu a vědomí nástupu do funkce šéfeditora mi poskytly vzácné podmínky pro vykřesání, zaznamenání a uspořádání nápadů. Měl jsem jasnou koncepci a těšil se, až Halas s její pomocí pozvednu na novou úroveň.

Ať už jste student či učitel, už v příštím čísle tady může být váš názor, komentář, fejeton, reakce nebo cokoliv jiného, co vám ohledně fakulty leží na srdci nebo v žaludku.

Listopadové zasedání senátu se zabývalo především penězi a personálními záležitostmi. A fakulto div se, mnohem zajímavější a dramatičtější podívanou nabídly personální záležitosti, tedy jedna z nich – volba předsedy senátu.

Fakultní senát ani na čtyři pokusy nezvolil svého předsedu. Volba děkana se blíží. Ptáte se, jak to spolu souvisí? To jste neslyšeli nejnovější drby o fakultní politice?

V minulém čísle mě zaujal článek kolegy Habčáka o krasnoludkach. Jaké štěstí má Wroclavská univerzita, že se může ve světě prezentovat nevinnými trpaslíky. Trpaslík je naprosto nenapadnutelný, apolitický, všemi oblíbený symbol, uplatnitelný za každého režimu. Ne každá univerzita, včetně té naší, se může chlubit tak bezproblémovou figurkou.

Studenti často naříkají nad zmasověním výuky, nad tím, že si jich kantoři nemají šanci všimnout. Jistě, z velké části mají pravdu. Máte-li před sebou učebnu se sto tvářemi, kolik si jich zapamatujete? Šance je tak ještě v předmětech se seminární výukou pro dvacet lidí, ale ruku na srdce, kolik takových většina oborů naší fakulty nabízí? Je to zkrátka jiné, než když nastupoval na fakultu náš imatrikulační ročník (1996), kdy nás bylo na politologii třicet, ročníky před námi byly ještě menší.

Člověk potřebuje ve svém životě opravdu nutně jen málo věcí. Některé jsou nezbytné občas, jiné pravidelně. Když to na někoho přijde, tak prostě musí. Je-li ovšem v kritickou chvíli na akademické půdě naší fakulty, je nanejvýš pravděpodobné, že se taková záležitost ošklivě zkomplikuje. Potřebné místnosti jsou totiž rozmístěny tak proradně, že než člověk jednu z nich najde, může být již pozdě. Ano, řeč je o toaletách.

Něco vás štve? Nebo naopak těší? Máte vyhraněný názor na fakultní poměry? Víte, jak by se dalo něco zlepšit? Zkrátka, máte co říct?

Tak jsme si je zvolili… Ve studentské komoře akademického senátu naší fakulty nás od teď bude hájit obměněná pětičlenná sestava. Nutno říci, že ne všichni zvolení jsou polstrování senátorských židlí neznalí. Přesto je osazenstvo rozmanité. Mezi senátory najdeme tři šmouly, jednu „žurna čubku“ a ještě další senátorku, pravděpodobně jedinou zástupkyni druhu člověk. Na volbách ale není zajímavé jen složení senátu, které z nich nakonec vzešlo, nebo snad genderová přesila senátorek (tři ku dvěma). Letošní průběh voleb měl hned několik dalších zvláštností.