Čtenáři Halasu na našem webu neobvykle živě diskutovali pod článkem z minulého čísla, který upozorňoval na nevstřícný přístup vedoucího Centra pro informační a komunikační technologie Libora Cahy k redaktorům Halasu. Vybrané příspěvky přetiskujeme.

Osmnáct let vycházel Halas. Osmnáct let pod hlavičkou fakult – nejdříve filozofické a pak sociálních studií. Tomu je teď konec.

Protože chceme (my, co spolu pro vás děláme Halas) být lepší a lepší (až budeme úplně nejlepší), pozvali jsme na jednu z redakčních rad ostříleného profesionála z řad vyučujících na katedře mediálních studií a žurnalistiky. Čekali jsme na něj několik týdnů, nakonec se však (zcela proti beckettovskému očekávání) ukázal.

Vysoké školy se v posledních měsících dostávají pod drobnohled veřejnosti. Ať už jde o debaty o financování vzdělávacího systému nebo o kauzy typu plzeňských práv. S tímto vědomím jsem si četl minulý editorial Halasu. Stálo v něm, že se jeho redakci doneslo hned několik zpráv o křivdách, které se studujícím na naší fakultě udály. Rubrika určená k vrhání světla na takové případy však zůstala prázdná, konstatoval zklamaně editor. Osoby, jichž se to týkalo, odmítly promluvit; a to ani při slibu zachování anonymity.

Pokolikáté už se slibuje (či hrozí) tím, že stávající systém vysokoškolských studijních programů a oborů projde zásadní reformou? Teď je k tomu ale možná skutečně mimořádně blízko. Mimochodem – kdo si tipne, kolik je v tuto chvíli akreditováno na všech českých vysokých školách studijních oborů? Podle údajů Ministerstva školství je to 7 645 oborů.

Když jsem přijela studovat do Kodaně, řekla jsem si: proboha, proč jsem chtěla zrovna sem?! Byla zima, neustále foukal protivný přímořský vítr a slunce tu skoro nevycházelo. Až jsem tomuto místu začala soukromně přezdívat Mordor. A k lepšímu se to neobracelo ještě dalších pár týdnů.

Chcela by som reagovať na kritiku Koalície Panda z trochu iného uhla, ako to už urobila samotná redakcia. Možno pomôžem veci redakcie, pokiaľ stojím mimo ich týmu, takže nie som napadnuteľná konšpiračnou teóriou Panda koalície. Môžete sa taktiež pýtať, kto som ja. Vpodstate nikto. Tak ako vy som iba jedna z davu a iba som si prečítala Vašu kritiku. S Alexandrom Prušom sa nepoznám, tobôž nie som členom nejakej, Vami spomínanej, „mocenskej kliky/aparátu“. Nezdieľam však Váš pocit zadupaného hmyzu a na fakulte sa skutočne cítim spokojná a môžem myslím povedať to isté o mojich priateľoch na politológii. Žiadnu kritiku nevznášam, pokiaľ nemám čo kritizovať, alebo ak ma nič súrne nepáli.

Řekni mi své UČO a já ti řeknu, kdo jsi. Jinak totiž nemáš ve vzdělávacím systému sebemenší šanci. Vedle rodného čísla, telefonního čísla, PSČ, PINu karty, PINu mobilního telefonu, hesla k mailu, hesla k Facebooku, primárního hesla k ISu, sekundárního hesla k ISu, čísla domu, čísla podprsenky, SPZ auta a mnohých dalších numerických zaklínadel se teď prokazuji i UČem. Bez něj by to na naší alma mater nešlo. Nechci tu kázat o starém faktu, že člověk je často charakterizován pouze anonymním číslem (žádná analyzováníhodná osobnost, vážení psychologové, jen číslo), ale nedá mi to a rýpnu si.

Kdo neumí anglicky, jako by nebyl. Polovina studijní literatury je jen v angličtině. Ke zdárnému dokončení studia je zapotřebí absolvovat v angličtině minimálně jeden předmět. Jazykovou zkoušku musí mít každý.

11. a 12. března 2010 oslavili evropští ministři školství desáté výročí zahájení Boloňského procesu. Hlavním cílem tohoto evropského programu bylo sjednotit evropské terciární školství a zvýšit tak jeho prostupnost. Šlo o to, umožnit studujícím vystudovat bakalářské studium v jedné zemi a na magisterské studium se bez problémů s uznáváním diplomu vydat do země jiné, popřípadě strávit během studia jeden semestr na zahraniční univerzitě tak, aby to bylo součástí studia na univerzitě domovské.

Pondělní ráno. Přednášející vchází do učebny, sebejistě nahmátne vypínač a rozsvítí. Ranní slunce dočasně uhne studenému světlu zářivek. Postarší profesor dorazí za katedru, zapne projektor. Na plátně se objeví první slajd prezentace s humorným obrázkem. Místností zašumí smích a probuzení studenti začnou naslouchat přednášce.

Tak. Sedím tady, hledím na bílý virtuální papír, uvědomuji si, že kdesi na druhém konci internetu (informatický vtípek) sedí nervózní editor Halasu a já stále nemám hotové senátní okénko, ačkoli čas uzávěrky již minul. Ale což, může si za to sám – o čem tak mám nyní psát, když mi vše podstatné a zajímavé ve svém článku vyfoukla Jitka Sklenářová.

Na okénko Stanislava Balíka z minulého čísla přišla následující reakce od studenta fakulty. Protože považujeme článek za podnětný a obohacující diskusi, rozhodli jsme se jej otisknout v plném znění.

A zase jsou tu změny ve vedení. Po roce mého šéfredaktorování bude, vlastně už je, novou halasáckou šéfkou Ripsi Zohrabyan. A na mně je, abych se pateticky vypsala z málem pěti let svého působení v Halasu prostřednictvím tohoto nudného článku v rubrice na poslední straně (o níž už několik měsíců pochybuji, zda-li ji někdo čte).

Ať už jste student či učitel, už v příštím čísle tady může být váš názor, komentář, fejeton, reakce nebo cokoliv jiného, co vám ohledně fakulty leží na srdci nebo v žaludku.