Jak se studuje v Jihoafrické republice si nedávno vyzkoušela Martina Krošová. Studentka environmentálních studií a sociální antropologie v zemi strávila sedm měsíců. Za tu dobu si udělala názor na místní školní systém a zakusila každodenní dopady politiky apartheidu.

Filip Gábor študuje na našej fakulte odbor Európske štúdia, je členom spolku Be International a minulý rok mu, tak trochu náhodou, prischla pozícia oficiálneho koordinátora projektu Syreczech – projekt, ktorý má bližšie spájať Sýrčanov a Čechov.

Matúš Bubeník je vycházející hvězdou slovenské atletiky a účastník nedávného halového mistrovství Evropy v Praze. Svěřenec českého trenéra Svatoslava Tona si v letošní halové sezóně v Banské Bystrici skočil parádní osobní rekord 231 centimetrů a čeká jej příprava s vytouženým cílem – srpnovým mistrovstvím světa v čínském Pekingu. V rozhovoru se rozpovídal o své cestě od basketbalu k atletice, ale i o propojení sportovní kariéry s tou studijní.

(pokračování z čísla)

Aleš Jiroušek je čtyřiadvacetiletý student Teorie interaktivních médií na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity a zapálený muzikant. Jeho zájem o hudbu se zrodil v rané pubertě díky filmu Samotáři, ve kterém si zamiloval písničku Lucky boy od kapely The Loners.

Někteří říkají, že okrádá a utlačuje muzikanty, jiní vyzdvihují jeho důslednost v boji proti porušování autorských práv. Kontroverze a rozporuplné reakce, to je Ochranný svaz autorský neboli OSA. Chrání autorskou tvorbu, nebo ji využívá pro svůj prospěch? Touto problematikou se zabývá nový dokumentární film s názvem #OSAfilm, který bude mít premiéru 23. dubna. Jeho autor, student mediálních studií, dramaturgie a scenáristiky, Miroslav Vlček mluví o autorských právech muzikantů, lidech, co nechodí na koncerty a nábojnici ve schránce.

Severská kultura má pro mě zvláštní kouzlo, proto jsem se na snímek Proti přírodě vážně těšila. Věděla jsem, že bude jiný. Ale nevěděla jsem, jak moc se v něm najdu. Po zkoumání, úporném přemýšlení a recenzování tohoto snímku, se mi jeho myšlenky dostávají pod kůži ještě více. V dnešní povrchní době, kdy všichni něco předstírají a žijí život podle někoho jiného, je tento film trefa do černého. Proti přírodě je sonda do duše jednoho norského muže, u jehož necenzurovaných myšlenek a postřehů máme pocit, jako kdyby je scenárista a režisér Ole Giæver ukradl z naší hlavy a přepsal do filmu. Myšlenky, které nás sžírají a které máme chuť vykřičet do světa. Ale nikdy to neuděláme.

100 houpaček pro krajinu je projektem tvůrčí skupiny naOKRAJI z Lednice. Umělecká skupina se jimi rozhodla ozvláštnit českou krajinu. Naše příroda je totiž zahlcená různými naučnými stezkami a informačními cedulemi, které podle autorů projektu většinou nerespektují jak samotná místa, tak prožitek z nich a kazí je svou křečovitostí a nepřirozeností. Nyní tito netypičtí umělci vystavují i u nás na fakultě fotografie LandArtových děl.

Proč zrovna nyní připomínat román, který vyšel už před několika desítkami let? S revolucionářským tématem tohoto Halasu totiž souvisí. Převraty a boje v něm najdeme snadno. Ať už v případě plukovníka Aureliana Buendíi, jehož život se vlastně sestával z věčných bojů. Nebo na začátku příběhu, když se zakladatel rodu José Arcadio Buendía rozhodne odejít a hledat lepší živobytí jinde. Pokusem o změnu životních poměrů a touhou popadnout události do vlastních rukou je i stávka dělníků na banánových plantážích. A tak dále.

Alžbětě Nečasové je 23 let a studuje politologii a žurnalistiku. Svůj volný čas věnuje mimo jiné, v Česku zatím méně známému sportu, americkému fotbalu. V týmu brněnských Amazonek se dostala na pozici quarterbacka (rozehrávačky).

Když jsme před více než rokem v nové sestavě začínali se schůzováním v senátu naší fakulty, měl jsem velké oči, kolik toho stihneme – ozelenit fakultu, pomoct spolupráci kateder, udržet podporu mimo jiné i pro studenty-rodiče.

Nedůvěřuj podezřele přátelským lidem, neuváděj nikde svoje osobní informace a hodně čti. Rady specialisty na kybernetickou kriminalitu, a mého otce. Vychoval ho totalitní režim a permanentní nutnost být ve střehu za každé situace.

Čekám na první přednášku v životě a seznamuji se s novými spolužáky. Nejdříve mluvíme o jménu, pak o oboru a nakonec o místě bydliště. „Ty jsi z Čech?“ . Chvíle ticha a usilovného zamyšlení. A pak mi to dojde. Překročila jsem hranice. Tady je totiž Morava.

Říkají mu Usain Bolt lezení, lezecký fenomén, spiderman. Student podnikové ekonomie a managementu na Masarykově univerzitě Adam Ondra je v jedenadvaceti letech bezesporu nejlepším sportovním lezcem současnosti. Historického úspěchu dosáhl na přelomu roků 2012 a 2013, kdy zdolal dvě nejobtížnější trasy světa – norskou Change a španělskou La Dura Dura. V září se stal vůbec prvním lezcem, kterému se podařilo získat v jednom roce titul mistra světa v boulderingu i v lezení na obtížnost.

Snáď nikdy som sa s tým slovom nestretla v takej miere, ako na vysokej škole. Teda ak mám byť úprimná, predtým som ho ani nepoznala. A teraz na mňa kričí z každej strany. Doslova aj metaforicky. Keď som pochopila jeho význam, zistila som, že ma sprevádzalo životom odkedy som sa naučila chodiť, aj to som tuším pár mesiacov odkladala. Každý to pozná. Zajtra začnem chudnúť, zajtra sa pustím do tej seminárky, zajtra zavolám babke. Príde zajtrajšok, ktorý strávim produktívne. Napríklad na Facebooku, ale potom spravím naozaj niečo užitočné, a nakonec sa vyberiem i do školy. Po nej opäť prichádza čas na Facebook a samozrejme ani večerné pivko v miestnom bare nesmie chýbať. Zrazu je zo zajtra včera.