Učebnice nejsou právě oblíbeným typem literatury. Většina lidí je ráda, když je může v době studijního volna odložit. Adam Šťastný s jednou takovou ale trávil Vánoce i pozkouškové prázdniny. Chystá totiž vydání Fyziky pro spolužáky, učebnice, která má středoškolské studenty bavit!

Visím pět metrů nad zemí. Ruce, které křečovitě svírají rudou látku, jsou to jediné, co mě drží ve vzduchu. Několik očí mě napjatě pozoruje. Kupodivu ale nekřičím o pomoc, i když v hloubi duše bych možná chtěla. Místo toho roztahuji nohy do širokého „V“, pak zpět, popojedu o pár centimetrů níž, a znova. Nesnažím se ale zachránit před ničivým požárem, ani mě nevyprošťují z hroutícího se domu. Cvičím Aero akrobacii.

Usilovná študentka medzinárodných vzťahov a anglického jazyka a literatúry Alexandra Katkinová cez leto získala výnimočnú skúsenosť. Vyskúšala si, aké je to pracovať na veľvyslanectve. Vysmiata a optimisticky naladená Saška sama hovorí, že práca na nás nespadne sama od seba. A práve preto by podobnú prax odporučila každému študentovi.

Studentka biochemie na Přírodovědecké fakultě Monika Kopečková se už devět let věnuje hasičskému sportu. Jako členka sboru dobrovolných hasičů v obci Moutnice se účastní hasičských závodů a podílí se na výchově mladých hasičů.

Dobře si zvolit studijní obor i zaměření a věnovat se mu nad rámec studia. To považuje za nejdůležitější student magisterského stupně Mezinárodních vztahů, předseda Studentské sekce Mezinárodního politologického ústavu a příležitostný komentátor České televize na téma britské vnitrostátní i zahraniční politiky Marek Bičan. „Jednotlivé obory jsou tak široké a náročnost povinných předmětů tak vysoká, že v momentě, kdy člověk nemá žádnou specializaci, může velmi snadno vyhořet. Já mám to štěstí, že se dokáži sám vnitřně motivovat, nalézt si profilaci a že mě to baví,“ říká student Fakulty sociálních studií, který v minulosti rovněž působil jako stážista na velvyslanectví České republiky v Londýně či Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.

Croissanty, vůně kávy, sýru, vína a cigaret, Bonjour, ça va, dvakrát polibek na tvář. Všechno, co jste dosud o Francii a Francouzích slyšeli, si na Erasmu v Bordeaux zažijete na vlastní kůži. A už nikdy nebudete chtít nic jiného.

Kariérním proudem se člověk pomalu nechává strhnout už od útlého dětství. „Čím bys chtěla být, až budeš velká? Právnička? Nebo paní doktorka?“ ptají se ambiciózní rodiče svých dětí. Nakonec se z plna hrdla smějí roztomilosti svého potomka, který prohlásí, že chce být kadeřnicí, nebo popelářem. „To leda, že bys česala hvězdy v Hollywoodu,“ nadhodí pobavený tatínek.

Skákat do vodopádů, sázet stromy, uklízet pláže a v neposlední řadě cestovat po Indonésii. I tak může vypadat léto, jste-li dostatečně odvážní. Anitě Kozákové, studentce práv a evropských studií, tato odvaha nechybí. Přes neziskovou organizaci AIESEC se vydala na letní stáž právě do daleké Indonésie. AIESEC zařizuje stáže, pomocí nichž propojuje cestování s dobrou věcí, tedy prací v lokalitách, kde je jí třeba.

Roztomilí kleptomanští hrabáci, zlatá 20. léta a jeden potrhlý mudla, který se do toho všeho připletl jen náhodou. Svět kouzel se vrátil, ale tentokrát už bez Harryho Pottera.

Rannímu Brnu dodávají energii davy spěchálků s pracovními aktovkami, jen před kavárnou u Žambocha postává skupinka mladých lidí. Pozorovatele upoutá pouze výrazná gestikulace, která utváří dynamiku skupiny. Zanedlouho vcházejí do kavárny a sedají si na židle rozmístěné do kruhu. Namísto klasického zvolání „Ticho!“ učitelka prudce dupne a skupina se začne soustředit. Projekt s neslyšícími může začít.

O genderových studiích se příliš nemluví, a to je velká škoda. Děje se tam totiž spousty zajímavých věcí. Tak třeba v pondělí 7. listopadu jsem se s dalšími genderistkami vydala na exkurzi do Kanceláře veřejného ochránce práv. Dozvěděly jsme se, proč má ombudsmanka kladný vztah k genderovému oboru, jak probíhá deportace zločinců a dokonce jsme měly možnost podat oficiální stížnost.

Na obloze táhnou ptáci do teplých krajin. Kdo by také odsud neodletěl, kdyby mohl? Počasí posledních tří týdnů jako kdyby odráželo náladu v České republice – zmatenou, nepřátelskou, ponurou a nejasnou. Je zima, jaká bývá na hradě, nebo na Hradě? Z Hradu? Nad ním vlaje standarta s nápisem „Pravda vítězí“.

Z okienka lietadla sa pozeráme na newyorské mrakodrapy, ktoré sa pomaly menia na malé betónové stĺpy a znenazdania miznú. Po troch mesiacoch práce v Texase a následných dvoch týždňoch cestovania opúšťame Ameriku. Unavené, zničené a hladné sa pýtame, či na nás konečne doľahne takzvaný „homesickness“. Pred ním nás varovali ešte pred odletom za veľkú mláku.

Pokud jste odmala sžíráni touhou stát se mafiánem, ale brání vám v tom úcta před zákonem, či strach z krve, mohla by vás zaujmout alternativa, již nabízí týmová „role playing“ hra s názvem Assassin Brno. Nechybí v ní nic, co dělá mafii mafií. Zločinné famílie, nezákonné praktiky, pronásledování obětí, ani vraždy samotné. To vše ale bez jediné kapky krve a oplétaček s policií. K samotné vraždě vám totiž stačí pouhý zubní kartáček.

Filmové pomítání nového a mezi fanoušky velmi očekávaného dokumentu The Beatles: Eight Days a Week – The Touring Years se uskutečnilo v pondělí 19. září v univerzitním kině Scala. Od doby, kdy byl natočen poslední „beatlesácký“ film Let It Be, už uplynulo spoustu let, a tak byl tento snímek s exkluzivními rozhovory a dosud nezveřejněnými záběry velkou událostí.