Ostatní | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 29. ročník

Ostatní — Strana 3

Konference v Redutě připomněla význam umělecké kritiky

Konference o současném stavu umělecké kritiky se ve středu 12. října konala v prostorách divadla Reduta. Událost byla rozdělena na čtyři tematické okruhy a trvala od devíti ráno až do podvečerních hodin. Konferenci finančně podpořil Syndikát novinářů ČR, Jižní Moravy a města Brna. Záštitu poskytly osobnosti jako rektor JAMU v Brně Ivo Medek nebo brněnský primátor Petr Vokřál. — Marek Hadrbolec

Sdílení prostoru a myšlenek s Nesehnutí

Slova sdílení, osvěta či aktivismus se nesly ve vzduchu na přelomu září a října. Nezávislé sociálně ekologické hnutí (NESEHNUTÍ) pořádalo v ekocentru Rychta poblíž Krásenska akci zvanou Sdílený prostor plnou přednášek, workshopů a diskuzí na různorodá témata. Řešila se problematika genderových stereotypů, medializace či podpory participace, řada přišla i na pořádání kampaní. — Kamila Obršlíková

Vyzbrojte se kartáčky! Assassin Brno se blíží

Pokud jste odmala sžíráni touhou stát se mafiánem, ale brání vám v tom úcta před zákonem, či strach z krve, mohla by vás zaujmout alternativa, již nabízí týmová „role playing“ hra s názvem Assassin Brno. Nechybí v ní nic, co dělá mafii mafií. Zločinné famílie, nezákonné praktiky, pronásledování obětí, ani vraždy samotné. To vše ale bez jediné kapky krve a oplétaček s policií. K samotné vraždě vám totiž stačí pouhý zubní kartáček. — Marek Hadrbolec

Příznivci referenda oblékli Masarykovi i Joštovi trička „Pro nádraží v centru“

Zcela neobvyklý pohled, odkazující na blížící se referendum o budoucí poloze brněnského nádraží, se dopoledne 21. září naskytl studentům křižujícím Komenského náměstí. Do bronzu vytesaný první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk měl na sobě ryze nedobový oděv – bílé tričko s nápisem: „Pro nádraží v centru“. O něco později byla stejným způsobem vyzdobena jezdecká socha Jošta Lucemburského na Moravském náměstí. — Tereza Hálová

O tom, jak je důležité mít sebekontrolu

Určitě už jste někdy měli tu čest svézt se autobusem. Svezení se pár zastávek, to se samo sebou nepočítá. Tu pravou atmosféru autobusu se všemi jeho výpary nasajete až po uplynutí delší doby, řekněme tak po dvou hodinách. Pokud jste ještě tak dlouhou cestu nikdy absolvovat nemuseli, pokřižujte se a obětujte kozu svému bohu za to, že vás prozatím ušetřil. — Michaela Kolková

Jak jsem se stala zdravotníkem

Jednoho zimního večera mě napadl fakt šílený nápad. Co kdybych se stala zdravotníkem? Při troše hledání jsem zjistila, že k tomu člověku stačí absolvovat čtyřdenní kurz, a pokud zvládne závěrečné zkoušky, je z něj licencovaný zdravotník. Říkala jsem si, že bude fajn umět někomu zachránit život, a tak jsem se na jeden takový kurz vydala. — Viktorie Pokorná

Návrat

Drahá Lucia, — Petra Nagyová

Není plastika jako plastika

Žijeme v době, kdy je laťka pomyslné dokonalosti zvednuta až příliš vysoko. Jen hrstce šťastných se podaří zdědit ty správné geny a k této hranici se alespoň přiblížit. A nám ostatním nezbývá nic jiného než se mořit v posilovně, hladovět, utrácet majlant za kosmetiku, která nám zakryje všechny nedokonalosti na obličeji a trávit hodiny u kadeřníka s vidinou dokonalého účesu podle té či oné hollywoodské hvězdy. Ale co kdyby tady byl i jednodušší způsob? — Viktorie Pokorná

Plasty mám radši v popelnici než v těle

Všichni dnes mohou být krásní – i ti, kteří nevyhráli v genetické loterii západních ideálů. Všichni mohou mít stejný symetrický nos, plné rty a lícní kosti Benedicta Cumberbatche. Všichni si mohou dát na čelo vytetovat sériové číslo a pochodovat na nejbližší kliniku plastické chirurgie. I přesto, že se z každého kouta ozývá volání po originalitě, plastika se stává čím dál tím rozšířenější. Po ulicích pak běhají jenom originální kopie. — Terézia Ferjančeková

V Granadě čas plyne pomalu

Je pondělí devět ráno a mně zvoní budík. Moje předsevzetí vstávat každý den mezi devátou a desátou bere i dnes za své a já budík jedním naučeným pohybem přesunuji na později. Do školy vyrážím za pět dvanáct, v lednu jsem totiž dala přednost své pohodlnosti před romantikou historické čtvrti Albaicín, a tak mi na přesun do Facultad de Ciencias, kde studuji životní prostředí, stačí několik minut. Před vchodem postávají studenti, balí si cigarety a kouří. Tabák nebo trávu, ta je tady cítit na každém kroku. — Anna Jančevová

A tak žije obyvatel ve městě a město zase v jeho srdci

Po stole klouže sklenička, dokud vlak úplně nezastaví. Držím ji a směju se na svého parťáka. Sedět na cestě do Vídně v restauračním voze je věc, kterou určitě udělám i příště. Za necelých devadesát minut vystupujeme na zastávce Wien Hauptbahnhof. Jaro už o sobě dává vědět, taxikáři pokuřují před stanicí a město je v porovnání s Brnem celé takové hezčí. Vídeň nedávno již pošesté vyhrála první příčku v žebříčku Nejlepších měst k životu, který sestavuje konzultační společnost Mercer. Kromě tedy toho, že mám Vídeň zapsanou hluboko v srdci, jsem přijela, abych zjistila proč. — Anna Zemánková

Dvě hodiny diskuze s Žantovským divákům nestačily

Diskuze s Michaelem Žantovským v brněnském kině Scala se nesla ve vznešeném duchu. Osobnost bývalého tiskového mluvčího Václava Havla, velvyslance České republiky ve Spojených státech amerických, ale také dopisovatele největší světové zpravodajské agentury Reuters, přilákala ve čtvrtek 24. března do sálu kina diváky všeho věku. Žantovský hovořil o svých profesních zkušenostech z dob, kdy byl ještě mluvčím Václava Havla, ale odpovídal i na otázky týkající se současné politické situace. Žantovského kniha „Havel“, k níž se host také vyjádřil, byla k zakoupení v předsálí, na závěr si ji návštěvníci mohli nechat autorem podepsat. — Marie Drahoňovská

Novinář Filip Horký přiměl diváky ptát se

Diskusní setkání s reportérem Filipem Horkým ukázalo jak důležité jsou náhody, ale i Twitter na cestě za vrcholnou novinařinou. Čerstvý student Metropolitní univerzity oboru Mezinárodní vztahy a Evropská studia má ve svých dvaceti čtyřech letech za sebou pět let v České televizi a momentálně pracuje pro DVTV. Účastníci dvouhodinového setkání pořádaného spolkem Lidé z praxe se dověděli mimo jiné o způsobech, jak se stát kvalitnějším novinářem. — Zuzana Kašparová

Lásku ke kočkám chce pár spojit s podnikáním

Studentka Kateřina a fotograf Michal tvoří mladý pár žijící v Brně, který je spojen vášní k domácím šelmám. Společně hodlají založit netradiční kavárnu, kde by si lidé mohli vychutnat kávu ve společnosti koček z útulku. Jejich projekt „Pelíšek“ má na facebooku téměř tři tisíce fanoušků a na crowdfundingovém portálu HitHit se jim podařilo vybrat více než dvě stě tisíc korun. — Eva Bartáková

Jak vypadá Brno očima mladých

Nablýskané výlohy luxusních butiků, drahá auta parkující před novými budovami a upravené městské parky na jedné straně. Na druhé oprýskané a pomalované omítky starých domů, neuklizené ulice nebo hustý provoz znečišťující ovzduší. Toto je jen zlomek obrazů, které můžeme při procházce Brnem spatřit. Na ty lepší i horší zákoutí a momenty všedního Brna se zaměřila skupina studentů oboru Fotograf na Střední škole Charbulova a dala tak vzniknout výstavě s názvem Brno očima mladých, která je v těchto dnech k vidění ve Velkém Špalíčku. — Nikola Světlíková