Občas bývá i čtvrthodinový předstih málo. Už v tu chvíli jsou poloschody-pololavičky v atriu naší fakulty zaplněny a nezbývá, než si batohem zabrat místo u zdi a vyrazit do zadní části atria pro židli. Ovšem i ty vyzbyly jen pro několik šťastných. Poslední příchozí už musí stát, aby dohlédli na pódium, kde se ve středu 24. října debatuje o dění v Sýrii.

Už naši předchůdci v redakci věděli, že Halas je prostě nejlepší.

Kdyby aula Právnické fakulty naší univerzity měla lustr, tak je i ten obsypán studenty a pod jejich tíhou padá k zemi. Kapacita této místnosti totiž trhala předposlední říjnovou středu rekordy. Místní studenti věděli, že jim stojí za to vytrpět více než hodinovou frontu a mít možnost osobně poznat jednu z nejvýznamnějších osobností české historie. Přijela totiž Madeleine Albrightová.

Skoro každý rok brečíme u piva po první redakční poradě nad tím, že většina studentů nemá o nic zájem. Nikde se neangažují, za nic nebojují. Jejich studentský život se omezuje jen na studium a objevování brněnských hospod. Letos byl ale začátek semestru mnohem veselejší. Naše řady posílila desítka nových redaktorů. A my jsme pro to nemuseli skoro ani hnout prstem. Přihrála nám je nově vzniklá studentská organizace Munie.

Sociální kapitál, krize společnosti, filosofové Adorno či Habermas, koncert kapely Stár Váls, upomínkové odznáčky. I takto by se dal ve zkratce charakterizovat tradiční večírek katedry sociologie Sockap, který se v úterý konal v legendárním brněnském klubu Kabinet múz.

Když se v polovině října objevila v České televizi zpráva, že se brněnský magistrát chystá zpoplatnit noční autobusy, ozvali se na Facebooku snad všichni. Že za pozvracené rozjezdy platit nechtějí, že je to šikana a špatný vtip. Zvlášť od chvíle, kdy bylo jasné, že za rozjezdy budou platit pouze studenti, důchodci nebo děti – majitelé zlevněných šalinkaret. Nevím, jak proti extra nočním tarifům protestovali senioři, ale studenti z naší fakulty křičeli hodně.

Halas se o naše studenty (a v roce 2002 i o studenty Filozofické fakulty) snaží postarat. K tomu patří i tradiční uvítací článek pro první ročníky.

Komenského náměstí je už ve čtyři hodiny odpoledne plné demonstrantů. Strůjci toho všeho, tedy patnáct studentů z různých brněnských univerzit, jsou připraveni. Čtvrteční protest proti zavedení zápisného na vysokých školách může začít.

Pre študentov našej univerzity pripravili členovia MUNIE druhú párty v priestoroh brnenskej Flédy. Večierok sa niesol v duchu bojov medzi gengami, ty totižto boli témou celého večera. Najlepšie gangy boli ocenené zaujímavými cenami a celý večer spríjemnili svojim vystupením tanečníci zo skupiny High Edition a DJ Selektor Matematika & DJ Poučka, DJ HEAVY HEV.

Stojím před naleštěným kvádrem, v ruce držím desetikorunu. Nejraději bych se otočila a vrátila na příjemnou a přeplněnou fakultu než zkoumat veřejný záchodek. Zázrak moderních technologií stojí na Joštově už rok, ale nikdy mě nenapadlo, že tu není jen ke zkrášlení ulice.

Zásadně jsme proti zavádění školného na státních vysokých školách za současného stavu. Zavedení tohoto poplatku by znamenalo výrazný zásah do již tak vypjatého vztahu mezi příjmovou a výdajovou složkou rozpočtu studentů a jejich rodin. Ještě zásadnější je ale fakt, že nevidíme žádné kladné dopady zavedení školného na stav a kvalitu výuky.

Vyrážím s předstihem o půl hodiny dřív. Vyrážím s davem. Najít volnou židli se v aule Právnické fakulty stává nadlidským výkonem. Jeden bere za vděk schodem, další nepohrdne opřením o ventilátor. Dost lidí má však smůlu, ale alespoň stojí u vchodových dveří.

Prváci jsou někdy na nové škole ztraceni. Neznají spolužáky a často ani město. Od toho tu jsou naštěstí starší studenti, kteří každoročně pořádají seznamovací integráky. Z jednoho takového vám naše redaktorka přináší reportáž. Protože byl opravdu PSYCHO.

Druhý politologický Barcamp obohatil své účastníky – kromě jiného – také přednáškou a zamyšlením Davida Kopeckého nad legitimitou fakultních senátů v naší republice. Není výjimkou, že v těchto kontrolních orgánech (jak je někteří familiárně označují) zasedají tací, jejichž voliči by se dali spočítat na prstech jedné ruky a dvou noh. Měli by členové akademické obce s tak slabými mandáty hrát roli v rozhodování o rozpočtu či volbě děkana (zmíním-li ty nejpopularizo­vanější ze všech činností senátů)? Volební účast zkrátka není vysoká. Čím to je?

Keď som pred polrokom svojim známym spomenul, že idem na Erasmus do Francúzska, všetci boli viac-menej nadšení. Keď som však dodal, že študovať budem v angličtine, skoro ma vysmiali. Je akosi všeobecne rozšírené, že Francúzi nie sú voči angličtine veľmi ústretoví. Dnes si už nemyslím, že je to pravda, avšak stále existuje o ich kultúre dostatok mýtov, ktoré sú pre cudzincov vďačnou témou na klebetenie.