When I was asked to write about student protest in the United States, I thought to myself, “Oh no – how embarrassing; there is none!” In the 1960s and early 1970s, students fought in large numbers to ensure civil rights for black Americans and to end the war in Vietnam. As in Europe, the year 1968 represented a watershed moment for student protest, not least because of the coming of live television, which revolutionized the nightly news. (It’s not that I am obsessed with television, as students that have taken my class on popular culture will testify. The live broadcast of the Tet Offensive, in which viewers saw Col. Nguyen Ngoc Loan blow out the brains of his captive in a Saigon street, will be forever etched in the minds of millions of viewers.) But that all happened decades ago, and even the huge antiwar protests of 2003 are already a distant memory.

Nedávný Týden neklidu podnítil na stránkách MF Dnes krátkou výměnu názorů několika akademiků z naší fakulty. Stanislav Balík s Jiřím Hanušem z Filozofické fakulty mírnili gejzír vypjatých emocí a odrazovali od užívání černobílé optiky při pohledu na aktuální střety nad plánovanou reformou vysokých škol, jež proti sobě staví „špinavou“ politiku a „čistou“ občanskou společnost. Ondřej Císař a Kateřina Vráblíková „neklidné“ projevy naopak hájili, přičemž se odvolávali právě na občanskou společnost jako na vítaný korektiv závažných selhání stávajícího politického systému. Tuto drobnou polemiku můžeme vnímat jako odraz hlubšího rozkolu v chápání toho, co to vlastně občanská společnost je a jakou úlohu má v prostředí liberálních demokracií plnit.

Tři zasedání Akademického senátu v atmosféře vysokoškolského „neklidu“ byla zajímavá. To nejdůležitější z pohledu Studentské komory se však dělo v čase mezi setkáními. Na lednovém zasedání, které se konalo krátce po pražském „melounovém“ happeningu, zaujal senát stanovisko vůči připravovaným reformám vysokých škol. Studentskou komorou navržené prohlášení bylo zkráceno tak, že z něj zbyla jen poslední věta, ale zato přibyla nabídka spolupráce na analytické kritice návrhů reformních záměrů. Zatím jí však nikdo nevyužil.

„Vyjíždějte za studiem do zahraničí!“, „Neprodlužujte studium!“ opakují nám učitelé i proděkani každý semestr. Kdo by si však pomyslel, jaký mezi oběma povely může být rozpor. Ba co víc, že uskutečnění jednoho příkazu může znemožnit splnění druhého.

Nepatřím zrovna k bagetovým nadšencům, rohlíku od maminky se nevyrovná absolutně nic. Příležitost k návštěvě bagetového království na naší fakultě je mi však dána hned v zahajovací den semestru. Ráno se sice chudák maminčin rohlík dožaduje mé pozornosti, ale protože se už ze zatáčky řítí kosmickou rychlostí první autobus, dávám mu přednost a nechávám rohlík rohlíkem. Takže stojím na prahu naší fakulty a dumám, co s tím. Spásná myšlenka – Krmítko!

„Nech začne rebélia!“ kričí do megafónu jedna z organizátoriek Noci univerzít. V pondelok 27. februára tým zahajuje štyri nepokojné dni, počas ktorých dávajú brnianski študenti najavo nesúhlas s pripravovanou reformou vysokých škôl.

Odjela jsem na Erasmus do Německa a nestačila jsem se divit, jak odlišně se zde vyučuje a jak jinak se chovají a reagují studenti. Odlišnosti se pokusím stručně vysvětlit v následujících bodech.

Ještě v lednu znali Václava Drozda jenom jeho spolužáci, kteří se s ním učili na zkoušky. O měsíc později stál vedle emeritního rektora Masarykovy univerzity Jiřího Zlatušky a profesora Libora Musila. Oba akademici ho v aule plné lidí pozorně poslouchali a on trochu nervózně vyjmenovával důvody, proč odmítnout školné na univerzitách. V dalších dnech se student filosofie a environmentálních studií stal mluvčím šestitisícového davu, který na protest proti návrhu vysokoškolské reformy pochodoval centrem Brna.

Úderem čtvrté hodiny odpolední vypukla na náměstí Svobody další protestní akce, nazvaná „S vášní pro vzdělání“. Studenti tentokrát vyjádřili svůj odpor k vysokoškolské reformě netradičně, inspirováni heslem: „Milujeme naše školy, milujeme vzdělání a nenecháme ho znevolnit a komercializovat. Proti násilným reformám odpovíme láskou!“. Každý tak mohl polibkem se svým protějškem ukázat, co si o chystaných změnách myslí. Záměr organizátorů však nebyl zcela naplněn, stejně jako náměstí, kde se sešla jen hrstka účastníků. To ale nikoho neodradilo od pořádně vášnivé demonstrace.

Brněnští studenti již podruhé vyrazili na protestní pochod proti reformě vysokých škol ministra Dobeše. Stovky mladých lidí s barevnými transparenty se v úterý odpoledne sešly na Malinovského náměstí a zamířily společně na náměstí Svobody. Atmosféru cesty ulicemi centra města zachytili naši fotografové i čtenáři Halasu. Můžete si tak vytvořit ucelenou představu o průběhu protestu i z míst, kam jste sami nedohlédli.

Pondelňajšiu Noc univerzít zahajuje už na pravé poludnie výtvarná dielňa v átriu našej fakulty. Jeden z organizátorov vyzýva študentov k maľovaniu protestných transparentov výkrikom do megafónu: „Nech začne rebélia!“.

V pondělí po poledni ožilo atrium naší fakulty nebývalým ruchem. Schody ke Krmítku zakryly kartóny, prostěradla a tuby s barvami. Studenti začali vyrábět transparenty na dnešní protestní pochod proti vysokoškolské reformě. Naše reportérka fotila každého, kdo se jí připletl do cesty. Poznáte, koho z vyfotografovaných potkáme na pochodu a kdo naopak zůstane doma? Kdo si v atriu namaloval vlastní plakát a kdo měl pouze cestu kolem? Dejte svůj hlas všem fotografiím, na kterých jsou buřiči. Pravdu vám odhalíme v pátek ve 14 hodin.

Počasí svátečního listopadového dne k večerní procházce moc neláká. I přes zimu zalézající za nehty se ale před šestou hodinou schází k moravskému náměstí hloučky lidí, z nichž někteří nesou lampiony. Přestože většina z nich jsou studenti, na lampionový průvod k uctění a připomenutí výročí událostí spojených se 17. listopadem přicházejí i maminky s malými dětmi. „Takováhle zima byla i v osmdesátém devátém, pamatuju si, jak jsme mrzli na Svoboďáku,“ vzpomínají dvě účastnice demonstrací před dvaadvaceti lety. „Já jsem tehdy jako tříletý prý chrastil klíčema s našima,“ doplňují jejich vzpomínky přítomní z mladší generace.

Legendy a báchorky provází lidstvo od nepaměti. Fámy, které skutečnost všelijak překrucují a upravují, se přitom mnohdy šíří rychleji než fakta. Prváci se tak dozví o vířivce v šestém patře dříve, než odevzdají první seminárku. Přípravy na každý test spustí na sociálních sítích vlny hysterie z nových a dosud neznámých tematických okruhů, na které se vyučující zcela určitě zeptá.

Každý nepárny štvrtok od piatej hodiny večer sa z Rádia R ozýva hlas dvojice rómskych moderátoriek. Za mikrofóny vtedy zasadnú sestry Hana a Angela Kakurové so svojou kultúrnou reláciou Čercheňa.